Do ukrajinské Národní gardy vstupují tisíce dobrovolníků, z učitelů i úředníků jsou vojáci
Krize na Ukrajině neutichá a Kyjev vyhlásil částečnou mobilizaci. Tisíce dobrovolníků vstupují do nově vzniklé Národní gardy, která má posílit ozbrojené síly. Učitelé, úředníci i zaměstnanci bank se narychlo učí, jak v případě potřeby bránit svoji zem se zbraní v ruce.
Střelbu je ve vojenském výcvikovém prostoru u vesnice Novy Petrivci slyšet už z dálky. Kousek za Kyjevem se cvičí muži, kteří by měli bránit Ukrajinu. Jsou to příslušníci nové Národní gardy.
„Přijeli jsme před čtyřmi dny, bydlíme ve stanovém táboře. Každý den intenzivně cvičíme. Obvykle takový výcvik trvá čtyři až šest měsíců. My se musíme všechno naučit rychle. Nikdo za nás Ukrajinu bránit nebude. Je to velká odpovědnost,“ říká mladík.
Ukrajina vyhlásila částečnou mobilizaci a do Národní Gardy se hlásí dobrovolníci. Ve výcvikovém táboře nedaleko Kyjeva natáčel zvláštní zpravodaj ČRo na Ukrajině Jaromír Marek.
Představuje se jako Žán, na Majdanu prý velel první sotni, tedy jednotce sebeobrany. Právě z těchto mužů přichází teď do Národní gardy nejvíc dobrovolníků. Důvod je podle nich jasný.
„Ukrajina je v ohrožení. Naše ozbrojené síly nemají mnoho lidí a naše bývalé vedení udělalo všechno pro to, aby armáda nebyla opravdu bojeschopná. Proto jsme tady, abychom její řady rozšířili,“ říká Igor.
Všechno se odehrává rychlým tempem. Minulou středu přijal ukrajinský parlament zákon o vzniku Národní gardy a v pátek se zformovala první jednotka.
„Za opravdu krátký čas vytvoříme z těchto mužů vojáky, kteří budou bránit Ukrajinu,“ slibuje vrchní velitel Národní gardy generál Teram Poltarak.
Rychlost, s jakou ozbrojená síla vzniká, je trochu znát. Většina příslušníků Národní gardy má maskovací uniformy. Mnozí ale cvičí v teplákových soupravách nebo třeba v džínsech. Na štábní kulturu prostě není čas.
Teď se právě odvedenci učí, jak odjistit a správně hodit granát, a taky, jak se krýt. Vypadá to, že mnozí mají něco takového v ruce opravdu poprvé v životě.
„Jsem tady asi tři dny, a dneska už zkouším střelbu. První. Zkusil jsem to já i další chlapi a jde to výborně. Je to dobré, jsou to už ostré střelby,“ říká Vitalik, který před pár lety pracoval v Brně a tak mluví česky.
O co méně mají noví vojáci zkušeností a bojové přípravy, o to více mají odhodlání. „Když nebude válka, budeme rádi. Vrátíme se domů ke své práci, k manželkám a dětem. Nechceme bojovat, ale na boj jsme připraveni. Rusové si možná myslí, že jsme nějaká operetní armáda, ale asi bychom je překvapili,“ upozorňuje Igor.
