Pomocí virtuální elektrárny Cenelín spojují studenti akademickou sféru se světem průmyslu
Na Fakultě strojní Českého vysokého učení technického v Praze se sešli studenti technických oborů vysokých i středních škol. V rámci konference představili, jak se jim daří postupně budovat jadernou elektrárnu Cenelín. Jde o elektrárnu pouze virtuální a studenti si na ni zkouší, jestli by jako reální konstruktéři uspěli.
Do projektu se zapojilo České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně a Střední průmyslová škola v Pelhřimově. Projekt spustili na začátku roku 2013. Význam Cenelínu spočívá v tom, že studenti pomocí speciálních softwarových nástrojů řídí virtuální 3D výstavbu jaderné elektrárny.
„My už máme strojní program jaderně-energetických zařízení, a právě pro tento program bychom byli rádi, kdyby studenti dostali víc praktických znalostí. Bohužel to technické vzdělávání je dneska od praxe hodně odtržené.“
„A v jaderné energetice to platí dvojnásob, protože vlastně to, co my zkoumáme, přijde do praxe za nějakých 20 – 30 let a studenti bohužel do té praxe chodí dneska,“ říká jeden z vedoucích pedagogů Václav Dostál z Fakulty strojní ČVUT a dodává:
O projektu virtuální elektrárny Cenelín natáčela redaktorka Veronika Štefanová
„Byli bychom rádi, aby studenti měli hlubší praktické znalosti, a toto nám přišlo jako docela dobrý způsob, jak toho docílit. Letos jsme vlastně vytvořili nový předmět, kde právě studenty učíme ten software používat.“
„A potom ve svých semestrálních projektech, ve kterých mají za úkol konstruovat určité součásti, aby prokázali znalosti z těch předmětů, co se naučili, tam potom jako jeden z výstupů musí dodat i ten model elektrárny,“ vysvětluje Václav Dostál.
První výsledky
Studenti už dospěli k prvním výsledkům. Vypočítali a ve 3D programu vymodelovali komponenty potřebné pro konstrukci jednotlivých systémů jaderné elektrárny. Na výměníku tepla chladícího okruhu společně pracovali studenti Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze.
Na začátku musel být výpočet. O ten se postaral Jan Vimpel: „Co se týká výpočtových softwarů, tak samozřejmě že jsou výpočtové softwary, ale všechno to vychází z nějakého náčrtu na papír,“ řéká.
Ondřej Frýbort měl na starosti vytvoření modelu: „Používali jsme program na 3D modelování. Já jsem vlastně předtím studoval design konstrukcí aut a letadel, tady ten software, který jsem na to používal, vycházel z mého předchozího studia. Trvalo mi to asi 8 hodin,“ přibližuje.
Do projektu se zapojili i studenti Střední průmyslové školy v Pelhřimově. Jedním z pedagogů, který studenty učí modelovat součástky ve speciálním softwaru Jiří Kotrč: „Začínáme jednoduchými součástmi typu elektromotor, hřídele, matice, šrouby, podložky a tak dále. Třeba na tom elektromotoru pracovali každou středu po dobu dvou hodin a po dobu 15 týdnů,“ říká Jiří Kotrč.
Projekt bude pokračovat i v dalších letech. Na konečnou podobu virtuální elektrárny Cenelín si tak budeme muset ještě počkat.