Přežili vypálení vsi a masakr. Tragédii na Volyni si připomínají v Novém Malíně
Lidice a Ležáky zná asi každý. Český Malín na ukrajinské Volyni už jen málokdo. Právě tam 13. července 1943 vtrhly nacistické jednotky. Vojáci rabovali, většinu obyvatel upálili v kostele a ve stodolách. Nelidským způsobem zavraždili 104 mužů, 161 žen a 105 dětí. V Novém Malíně na Šumpersku, kam se část přeživších přestěhovala, dnes obětem věnují pietní vzpomínku.
„Otec mě vzbudil ráno, odešli jsme do lesa. Já jsem pásl krávy, otec sekal zelený,“ jen nerad vzpomíná na osudové deštivé svítání 13. července 1943 tehdy osmiletý Josef Řepík.
Slyšeli střelbu, a tak se tři dny skrývali v lese. Pak byli svědkem apokalypsy.
„Šli jsme přes spáleniště, byli tam mrtví lidé. Přišli jsme do našeho domu – babička propíchnutá bodákem ležela na lavici,“ popisuje Josef Řepík.
I když dítě, pomáhal v popelu hledat své příbuzné. „Tatínek mi ukazoval kousky látky z maminčiných šatů a chodidlo nohy mojí sestry.“
Josef Řepík dodnes dokumentuje život Čechů na Volyni. Mrzí ho, že události před jednasedmdesáti lety se dnes překrucují. „Někteří lidé vykládají o Českém Malínu nepravdy.“
Připravil proto na dnešní pietu výstavu dokumentů včetně krátkého filmu o životě ve vypálených obcích.
Frankštát dostal jméno Nový Malín
Češi žili na ukrajinské Volyni od druhé poloviny 19. století, kdy je k osídlení zdejšího kraje pozval car. Byli zvyklí tvrdě pracovat a jejich vesnice patřily k nejbohatším v kraji. Plnili dodávky a úřady je vesměs nechávaly na pokoji. Dokonce i po dobytí Volyně Němci v roce 1941.
Až osudné ráno 13. července 1943 obsadil vesnici Český Malín kontingent německých vojáků. Svolali obyvatele pod záminkou kontroly dokumentů. Pak oddělili muže od žen a začalo nemilosrdné zabíjení. Pod palbou či v ohni zapálených budov zahynulo 370 obyvatel obce.
Část těch, co přežili, našla po válce nový domov v městečku Frankštát nedaleko Šumperka, jenž na počest obětí masakru přejmenovali v roce 1947 na Nový Malín.
