Angela Merkelová slaví šedesátku. Chtěla bych být zdravá a dělat, co mě baví, říká
Německá kancléřka Angela Merkelová dnes slaví šedesátiny. Zřejmě nejmocnější žena světa je slaví na vrcholu popularity. Přesto si nepřála žádnou velkolepou párty. Do centrály CDU si pozvala na tisíc hostů.
Hlavním řečníkem oslav bude historik Jürgen Osterhammel.
Jeho přednášku si populární kancléřka objednala. Ostatní hosty požádala, aby namísto dárků raději přispěli nadaci na výzkum leukémie. V letním interview ZDF pak prozradila, co by si přála k životnímu jubileu.
„Abych zůstala zdravá a mohla dělat to, co mne baví. A přeji si řádně dokončit toto volební období ve funkci kancléřky,“ odmítla oslavenkyně spekulace německého tisku o předčasném odchodu z funkce.
Angela Dorothea Merkelová (rodným jménem Kasnerová) se narodila v roce 1954 v Hamburku. Je dcerou luteránského pastora a učitelky latiny a angličtiny. Na podzim 1954 se její rodina přestěhovala do Německé demokratické republiky, do Quitzowa u Perlebergu, kde prožila dětství. Do politiky vstoupila koncem roku 1989 a záhy se stala poslankyní Spolkového sněmu. Působila jako ministryně žen a mládeže či životního prostředí. Od roku 2000 je předsedkyní CDU. V roce 2005 pak nastoupila na post osmého spolkového kancléře Německa. Zastupuje ho jako první žena v historii.
Německá média zvažovala i to, zda Německo nezačíná být kancléřce malé. Jako jednu z možných variant jejího dalšího působení uváděla předsedkyni Evropské komise nebo post generální tajemnice OSN. I to ale kancléřka jednoznačně odmítla.
Kritici vyčítají Angele Merkelové malou razanci a nedostatek politických vizí. Podle politologa a profesora historie Herfrieda Münklera je spíše manažerkou než vůdkyní.
„To je efekt jejího stylu vládnutí. Ne energicky jít dopředu, ale pozorovat vývoj. Ve velké koalici je to předností. Stejně jako v současné rozbouřené Evropě,“ konstatuje Herfried Münkler.
Podle šéfa Svazu zahraničních novinářů v Berlíně Pascala Thibaulta je německá kancléřka populární i ve Francii.
„Obdivují, jak vládne, jak je zdrženlivá, její odbornost, to jí odlišuje od klasických francouzských zvyklostí,“ uzavírá Pascal Thibault.
