Brazilci neznají své hráče jménem, fenoménem jsou přezdívky
Da Silva Santos je zraněný, a tak musí Scolari při dnešním semifinále mistrovství světa proti Německu vsadit na jiná útočná esa. Brazilští fotbaloví fanoušci budou doufat, že se trefí Chaves Guedes, Vieira da Souza nebo třeba Dos Santos Emboaba. Formálně je předchozí věta v pořádku, ale Brazilec by nad ní nevěřícně kroutil hlavou. Pro něj je zmíněným zraněným útočníkem Neymar, a kouč Felipao proto bude chtít góly od Freda, Hulka nebo Oscara.
Přesně tak v Brazílii funguje kultura fotbalových přezdívek. Je neobyčejně silná, pevně zakořeněná a nazývat fotbalové idoly jejich pravým jménem, to je pro Brazilce něco naprosto cizího a nepochopitelného.
„Třeba Edson Arantes do Nascimento. Kdo je Edson Arantes? Ale když se řekne ‚Pelé‘ - no jasně, Pelé! Toho zná každý a zní to tak přátelsky. A to je podle mě podstata téhle naší záliby v přezdívkách,“ vybírá fanoušek Yvan klasický příklad.
„Fotbalista pro nás není člověk jako každý jiný, je to pro nás něco jako kamarád. A kamaráda přece neoslovujete příjmením, ale přezdívkou. Proto fotbalistům říkáme přezdívkami, které jim často přetrvají z dětských let,“ vysvětluje fanoušek.
Právě trojnásobný mistr světa Pelé je symbolem, který dělá brazilskou zálibu ve fotbalových přezdívkách světoznámou. Jen jeden člověk mu říká jeho vlastním jménem.
„Je to on sám, když mluví sám o sobě. Sice se považuje za Pelého, ztotožňuje se se svou přezdívkou, ale paradoxně sám o sobě někdy mluví jako o Edsonovi a navíc ve třetí osobě. Takže říká: ‚Edson říká, že Brazílie…‘ a podobně. Je to docela zábavné,“ všiml si další fanoušek Antonio.
Pelého přezdívka na rozdíl od jiných nic konkrétního neznamená, ale často se používají zdrobněliny křestního jména anebo jiné. Pelého stejně slavný spoluhráč z národního týmu byl Garrincha, tedy „Ptáček", o něco mladší reprezentant Tostao je zas v překladu „Malá mince".
Někteří hráči si během kariéry vyslouží novou přezdívku díky svému fotbalovému umění.
„Třeba Jairzinho, co hrál s číslem sedm na mistrovství světa v Mexiku v roce 1970, kdy jsme vyhráli třetí titul, dal gól v každém zápase na tomhle turnaji, byl k neudržení a vysloužil si přezdívku ‚Furacao‘, což znamená hurikán, a získal ji právě díky svým schopnostem,“ vzpomíná fanoušek Antonio.
Když už nemají Brazilci pro fotbalistu přezdívku, supluje ji, jako v Neymarově případě, křestní jméno.
Obráncům by přezdívka vzala respekt
Ani tento kult ale není stoprocentní a někteří hráči jsou i v Brazílii obecně známí a vystupují tak jako u nás pod svým příjmením. Má to svůj důvod: Jde většinou o brankáře nebo obránce, ke kterým Brazilci nikdy nevzhlíželi tolik jako k útočným hráčům.
„Je to dané také tím, že je potřeba, aby měli respekt, což hravé zdrobnělé přezdívky kazí. Taky pro obránce máme někdy přezdívky, ale ne tak často, protože oni mají na hřišti větší zodpovědnost. A podobně je to i u kapitánů mužstva,“ všímá si Brazilec Yvan.
Jako příklad mohou posloužit mistři světa z Chile 1962 - brankář Gilmar nebo obránci Nilton Santos a Djalma Santos. A platí to i u současného týmu, za který chytá Júlio Cesar a brání také fotbalisté známí pod kompletním jménem - Dani Alves, David Luiz nebo kapitán Thiago Silva, který dnes kvůli žlutým kartám semifinále proti Německu vynechá.
