Čtyřicet tisíc lidí v Česku se loni stalo obětí trestného činu
Už rok platí v Česku zákon o obětech trestných činů. Lidé mají podle něj právo na citlivé zacházení, odborné právní rady a vyšší peněžitou pomoc než dosud. Zákon chrání oběti mimo jiné při policejním vyšetřování. Mohou požádat o to, aby se při výsleších nemusely setkat s pachatelem. Právníci i psychologové změnu většinou chválí, oběti se méně bojí případy hlásit. Policie si ale stěžuje na zbytečnou administrativní zátěž a žádá novelizaci zákona.
„Vždycky chtěl peníze, jenže to dopadlo poslední dobou tak, že týden po výplatě ze mě vymámil poslední stokorunu a já měla v peněžence třeba 80 korun na 14 dní,“ vypráví čilá padesátnice Dana.
Posledních devět let ji psychicky deptá její pětadvacetiletý syn. Je drogově závislý, nepracuje a po své matce chce neustále peníze. Když mu je nedá, tak jí něco ukradne. „On mě saje i v pětadvaceti letech. Fyzicky, psychicky, finančně. Jsem z něj úplně zničená,“ říká.
Jak se v praxi osvědčil zákon o obětech trestných činů, zjišťovala redaktorka Markéta Chaloupská
Právě kvůli tomu se Dana obrátila na probační a mediační službu. Ta jí kromě rad po právní stránce pomáhá tuto bezvýchodnou situaci řešit i psychicky. Umožnil to mimo jiné zákon o obětech trestných činů, který platí už rok.
Oběti mají právo například na odborné právní rady a vyšší peněžitou pomoc. Za první rok už úředníci pracovali už s tisícovkou obětí – mužů i žen.
„Z toho bylo 584 žen, takže kdybychom hledali, jestli jsou ženy křehčí ve smyslu napadení, je to v podstatě vyrovnané,“ vysvětluje ředitelka probační a mediační služby Jitka Čádová.
I banální čin může mít fatální dopad
Z praxe vyplývá, že poněkud překvapivě se na službu lidé častěji obracejí kvůli majetkovým trestným činům, a až pak kvůli násilné trestné činnosti. Podle ředitelky Čádové ale i banální trestné činy mohou mít fatální dopad.
„Případ krádeže v bytě, kdy majitelka bytu nechala pootevřené balkonové dveře. Pachatel vstoupil dveřmi do bytu v době, kdy spala. Paní to velmi těžce nesla, kumulovaly se zdravotní problémy, nabalily se problémy v práci, protože samozřejmě nebyla připravená podávat výkony, jaké se od ní očekávaly,“ popisuje.
Podle statistik se v Česku ročně stane 300 tisíc trestných činů.
Poškozené nakonec pomohl až psychiatr. Podle právničky Kláry Kalibové organizace In IUSTITIA se zákon osvědčil. Problém ale vidí ve zbytečné administrativě.
„Policie má povinnost seznámit poškozené s jejich právy, v současné době to dělá poměrně nešťastně prostřednictvím desetistránkového poučení. Neorientují se v tom sami poškození, v některých případech ani policisté,“ tvrdí Kalibová.
Po zjednodušení volají i policisté. Podle mluvčí policejního prezidia Jana Macalíkové bude policie žádat o novelizaci. „Pouze o drobnou úpravu, protože větší změny by mohly být vzhledem k tomu, že je zákon účinný teprve rok, kontraproduktivní,“ informuje.
„Podle současného znění zákona musíme ke všem obětem trestných činů přistupovat stejně a zákon nebere v potaz míru nebo rozsah újmy. My bychom chtěli, aby ten rozsah byl individuální. Po násilné smrti člověka musíme každého pozůstalého vyrozumívat a oni mnohdy se skutečnou obětí nebyli několik let v kontaktu,“ dodává.
Ministerstvo je otevřené diskusi o zákoně
„Přijetí zákona všichni vítali, včetně policie. To, na co se teď upozorňuje, samozřejmě může činit v praxi problémy, pokud se to formálně vykládá a věnuje se úplně stejná pozornost oběti, kde nedošlo k nějaké fatální újmě, a třeba pozůstalému,“ připouští ministryně spravedlnosti z hnutí ANO Helena Válková.
„To, co chce policie – zúžit okruh osob, kterým se bude důkladněji věnovat, musí s námi jako případným předkladatelem pečlivě prodiskutovat. A musí nám zdůvodnit, zda je to opravdu jen nepříjemné administrativní zatěžování její práce, nebo jestli by to ve svých důsledcích opět zúžilo okruh obětí, kterým zákon přinesl tolik benefitů,“ doplňuje.
Hostem Ranního interview na Radiožurnálu byla ministryně spravedlnosti Hana Válková z hnutí ANO
Neziskové organizace, které pomáhají obětem trestných činů, si také stěžují, že mají o státu málo peněz na provoz. „V loňském roce ministerstvo spravedlnosti podpořilo asistenční služby obětem v České republice pouhými sedmi miliony korun a to není dostatečné,“ říká Klára Kalibová z In IUSTITIA.
„Budu usilovat o to, aby bylo více finančních prostředků na podporu subjektů, které splní požadavky akreditace a které bude moci ministerstvo do seznamu akreditovaných subjektů zapsat,“ reaguje ministryně Válková.
Podle statistik se v Česku ročně stane 300 tisíc trestných činů. Každý z nich má svoji oběť.
