O 10. titul se basketbalista Pavel Beneš nesnažil, teď asistuje u reprezentace
Osmnáct let v nejvyšší basketbalové soutěži, více než 600 odehraných zápasů a devět mistrovských titulů. Právě takovou bilancí se může pochlubit Pavel Beneš. S aktivní kariérou se rozloučil v roce 2010. Ne tak s basketbalem. Jako asistent působí u národního týmu, který se připravuje na srpnovou evropskou kvalifikaci.
V nejvyšší české soutěži získal 9 mistrovských titulů, o jubilejní desátý už se ale nepokusil. „Nepřemýšlel jsem tak, ale když vidím kluky hrát, tak v koutku duše je, že bych si s nimi ještě zahrál,“ přiznává Pavel Beneš. Ví ale, že návrat není možný.
Daleko reálnější je trenérská kariéra. Především v Nymburce, kde se věnuje výchově basketbalových talentů.
„Trénoval jsem tým do 19 let a B-tým mužů ve druhé lize, kterou jsme vyhráli, a v 1. lize. Byl jsem jedním z asistentů USK v Eurolize juniorů. Loni jsem byl jako asistent i na Univerziádě,“ vypočítává své trenérské zkušenosti.
Jako hráč Pavel Beneš působil jako pravý gentleman. Tak ho znají i fanoušci a také třeba rozhodčí. Jako kouč už ale emoce nemůže skrývat.
„Jsem velmi impulzivní, ale ke všem hráčům jsem rovný. Ať jste první hráč, na kterém se staví všechno, nebo 12., který se dostane na hřiště jen za skóre plus třicet, tak se ke všem chovám stejně tvrdě. Myslím, že tím si hráče získávám,“ odhaduje devětatřicetiletý trenér.
Samotné zápasy na lavičce prožívá. Neumí a ani nechce zůstat v klidu. „Kolikrát do dvou třech hodin do rána nespím, když prohrajeme,“ přiznává.
Už si také zvykl na jednu podstatnou změnu. Hráč si splní své povinnosti a opustí palubovku s čistou hlavou. Trenér si to nemůže dovolit. „Zůstává v hale a přemýšlí. Staví trénink na další dny dopředu, takže práce je časově daleko náročnější,“ porovnává Pavel Beneš, který ke svému prvnímu zápasu v nejvyšší soutěži naskočil v 16 letech.
K práci u reprezentačního týmu ho zlákal Ronen Ginzburg. Oba muži se velmi dobře znají z nymburského klubu.
V současném výběru pro evropskou kvalifikaci je řada hráčů, se kterými se potkal. Jiří Welsch, Pavel Pumprla, Luboš Bartoň nebo například Aleš Chán. I na ty největší hvězdy prý nemá problém zvýšit hlas.
