Hrozně mě to bavilo, cítil jsem, že jedu rychle, usmíval se König po časovce
Poslední možnost k výraznému posunu v celkovém pořadí měli v sobotu účastníci cyklistického závodu Tour de France. Oba čeští zástupci jí využili maximálně. Jan Bárta skončil v časovce na 54 kilometrů třetí, pátý byl pak Leopold König.
Königovi patřila před etapou devátá příčka v průběžném pořadí, díky parádnímu výkonu v časovce se ale propracoval na sedmé místo, které si při svém debutu na Tour přiveze s největší pravděpodobností až do Paříže.
Leopolde, v celkovém pořadí jste si vyjel sedmé místo a nechal za sebou nizozemské duo Mollema a Ten Dam. Jaké je vaše hodnocení?
Já vůbec nevím, kolik jsem jim dal. Ale slyšel jsem, že asi hodně. Zajel jsem asi dobrou časovku (úsměv). Jsem nesmírně šťastný. Povedlo se mi to, co jsem chtěl. Hrozně by mě mrzelo, kdybych ty dva neporazil a rozhodl by tak pád a trocha smůly z prvního týdne. Sedmé místo je zasloužené, pro mě neuvěřitelné.
Ten Damovi jste nakonec nadělil 4 minuty.
Nevím, jestli se stavil na kafe (úsměv).
Na časovku jste si ohromně věřil. Jaké to bylo na trati? Jak moc to dnes bolelo?
Časovka mě skoro nebolela. Byla to euforie. Celou dobu jsem cítil, že jedu rychle, a hrozně mě to bavilo. Jak jsem se těšil, tak jsem si to strašně užíval. Vůbec jsem dneska necítil žádnou bolest, nic. Takhle bych chtěl závodit celý rok.
Češi se v časovce předvedli. Bárta skončil třetí, König se posunul na 7. místo
Číst článek
Po třítýdenní dřině tady zajedete takovou časovku a vás nic nebolí?
Opravdu, to je právě ta euforie. Když si vzpomenu na tři týdny zpátky, byly to asi nejbláznivější tři týdny v mém životě. Nedá se to popsat. Zítra (v neděli) v Paříži budu mít asi další emoční chvilku. Teď jsem tak dojatý, že vůbec necítím bolest. Ani po trati jsem necítil bolest, užíval jsem si závod i ty lidi a bylo to nádherný.
Před startem vám prý volal Jan Bárta. Jak moc vám jeho zkušenosti, co získal na trati, pomohly?
Já chtěl, aby mi Honza hned po svém dojezdu zavolal. On je zkušený časovkář a jeho rady jsou k nezaplacení. Zavolal mi asi pět minut předtím, než jsem se začal rozjíždět, a řekl mi ty nejdůležitější věci, na co si dát na trati pozor. Bylo mi to ku prospěchu.
Do Paříže zbývá 140 kilometrů. Jak se na ni těšíte?
Co jsem slyšel od ostatních kluků, tak ti říkali, že na Champs-Élysées není normální silnice, ale kostky, na kterých prožíváte euforickou bolest. Po 3500 kilometrech víte, že máte objet posledních pár kilometrů, i když se tam hodně závodí a bude to bolet. Tělo a hlava povolí. Zítra máme navíc přelet do Paříže, takže to bude náročný den. Ale určitě to bude něco, zatím to nedokážu říct. Zeptejte se mě zítra na mé pocity.
