Ukrajinci žijící u hranic s Ruskem prý nemají strach. Spíše se odevzdávají osudu

Tanky, obrněná vozidla, vrtulníky a děla připravená spolu s 45 tisíci vojáky u rusko-ukrajinských hranic na jedné straně, nabízená humanitární pomoc Ruska na straně druhé. Obyvatelé severovýchodu Ukrajiny nevědí, čemu věřit. V občanech Ruska měli velkou základnu klientů svých obchodů a služeb. Kvůli hospodářským sankcím teď ale na Ukrajinu skoro žádní zákazníci z Ruska nejezdí.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ukrajinci žijící u hranic s Ruskem se prý nebojí. Vovčansk - tržiště bez ruských zákazníků | Foto: Pavel Novák

Silnici z Charkova do Vovčansku připomíná tankodrom. Městečko Vovčansk má necelých 20 tisíc obyvatel. Leží těsně u ruských hranic. Zdejší lidé žili hlavně z přeshraničního turistického ruchu. Z Ruska jezdili klienti nakupovat výpěstky místních, bavili se, pronajímali si chaty na léto a utráceli. To je najednou pryč.

Rusové zkrátka v městečku nejsou. Proč by také jezdili, když jim jejich úřady zakázaly cokoli si z Ukrajiny dovážet. Paní Ljudmila si skládá svůj stánek na městském tržišti a říká, že tržba vůbec nebyla dobrá. Skoro všechna rajčata si veze zpátky. Jsou pěkně červená a už měknou. Budou dobrá tak na kečup.

Paní Ljuda se vpádu Rusů na Ukrajinu nebojí. Neví, proč by se jich měla obávat. Jsou to přece naši bratři, říká. Tak proč se jich bát.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ve Vovčansku a Charkově natáčel zvláštní zpravodaj ČRo Pavel Novák

Na mizerné obchody bez ruských zákazníků si stěžuje i pan Viktor, penzista a příležitostný taxikář. Horší už to podle něj být nemůže. Pánové nahoře se podle něj pohádali a odnese to za ně ten nejubožejší poslední občan. Kéž by byla práce a klid. To by prý úplně stačilo.

Pro manžele Leonida a Larisu, majitele zelinářství, by ruská invaze byla velmi nepříjemná. Už teď se obchody skoro vůbec nehýbou. „Všechno by zase mělo být jako dřív. To bylo dobře. Každý se staral o to svoje a byl klid,“ hořekuje paní Larisa. Toho, že by snad ruští vojáci přišli na Ukrajinu, se neobává.

„Nebojíme se, proč taky. Prostě jen nechceme, aby se bojovalo. Zkrátka chceme, aby se zase vrátily staré časy. Aby nebyla žádná válka, žádná okupace. Aby to bylo jako dřív,“ přeje si.

Charkované: Stejně bychom nestihli nic udělat

O 70 kilometrů jižněji ve dvoumilionovém Charkově přece jen strach z vpádu Ruska mají. Město je opravené, dalo by se říci kvetoucí. Byla by ho škoda.

Podle slečny Iriny se každý tak trochu bojí. Sice jen trošičku, ale přece. Autor reklamních textů Alexander se prý také bál příchodu ruských vojáků, ale hrozby ani nevnímá.

„V začátcích těch nepokojů jsme se ještě báli. Ještě tak někdy v květnu. Ale dnes, když už desetkrát hrozili, že sem přijdou, a nikdy se to nesplnilo, tak už to není nic strašného. Nebojíme se,“ tvrdí.

A co kdyby Rusové přece jen přišli? „Nic bychom nestačili udělat. Jsme přece 70 kilometrů od hranic. Už by bylo na všechno pozdě. Už bychom byli okupovaní a museli se s tím naučit žít. Ani utéct bychom už nestačili,“ konstatuje. Zatím v Charkově věří, že se zlé předtuchy nevyplní.

Ukrajinci žijící u hranic s Ruskem se prý nebojí. Charkov, centrální tržnice | Foto: Pavel Novák

Pavel Novák, kap Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme