Co s námi teď bude? Ptají se Palestinci nad ruinami svých domovů
Konflikt mezi Izraelem a hnutím Hamás trvá s přestávkami už 35 dní. Lidé, kteří žijí v pásmu Gazy ovládaném palestinskými radikály, jsou doslova v pasti. Vinou letité blokády nemohou opustit hustě osídlené území, které je terčem odvetných útoků izraelské armády. Dnes panuje mezi oběma stranami křehké příměří a lidé se vracejí do svých domovů. Mnozí ale nacházejí jen trosky.
Hamil se probírá troskami domu. Chce mi ukázat svoji chloubu: motocykl, na který prý šetřil tři roky. Teď je zničený, zasypaný hromadou sutin, které hned tak někdo neodklidí.
„Když začaly nálety, utekli jsme do bezpečnějšího místa. Teď jsme se vrátili a našli jsme všechno troskách. Zůstalo nám jen to, co máme na sobě,“ vypráví Hamil.
Sedíme pod jednoduchým přístřeškem - matrace, několik klacků a přes ně závěs, který ještě nedávno visel na okně. To je teď jeho nový domov.
„Věřili jsme, že jednou přijde mír. Ale co teď s námi bude? Připadáme si jako zvířata, spíme se ženou tady, děti jsou v uprchlickém táboře ve škole. My zůstaneme tady, nemáme kam jít,“ dodává.
„Dům jsme začali stavět před 24 lety, jak se rodina rozrůstala, přistavovala se patra. To poslední jsme přistavěli předloni. Žila tady celá rodina, celkem 42 lidí. Teď je všechno pryč,“ ukazuje Reeha na hromadu sutin. Stejně jako z ostatních domů v okolí, nezbylo ani z jejich obydlí skoro nic.
Buldozer shrnuje trosky na hromadu. Tady už není co zachránit.
„Tady bydlel můj švagr, teď je všechno v ruinách. Naštěstí když dům zasáhl granát, nebyl nikdo vevnitř,“ říká jedna z žen, které postávají kolem a sledují, jak se buldozer zakusuje do zbytků obývacího pokoje. Na stěně visí ještě obraz.
Lidé, kteří přišli o střechu nad hlavou, se shromažďují v uprchlických táborech. Ti, pro které už ani tam pro ně není místo, žijí přímo na ulici. Tak jako Aasfa. S celou rodinou se utábořila v parčíku mezi stromy. Stejně tak jako desítky dalších.
„Nechtěli jsme opustit dům, evakuovat se. Kam bychom šli? Když ale zasáhla náš dům střela z tanku, utekli jsme. Když bylo příměří, šli jsme se podívat na dům. Je pryč. Bratr měl koně, živil celou rodinu. Teď je mrtvý. Sedíme tady, nemáme jediný šekel a nevíme, co dál,“ vypráví Aasfa.
Lidí, jako je ona, jsou v pásmu Gazy tisíce
