Šikovné ruce i taneční nadání. Ženy bez domova na pražské náplavce ukázaly, co umí
Na náplavce pod Palackého mostem v Praze se sešly ženy, které žily nebo stále ještě žijí bez střechy nad hlavou. Kolemjdoucím se snažily ukázat, jak se perou s nepřízní osudu. U provizorních stánků tak předváděly své dovednosti.
„Byla jsem čtyři roky bez domova, pak jsem dostala kluka do péče, tak jsme v azylovém domě,“ svěřuje se 31letá Petra.
Na náplavku dorazila i se svým dvouletým synem Mírou, aby u stolečku nabízela vlastnoručně vyráběné náramky.
Na ulici se dostala, když přišla o byt. Dvojčata, která v té době měla, si vzali do pěstounské péče prarodiče a Petra pak dva roky žila na lodi Hermés. Tam se jí také narodil nejmladší Jaromír.
Mladou maminkou byla i její sousedka u stánku, 32letá Vlasta. Sympatická a pohledná žena vyrábí ozdoby z korálků a drátků. „Otěhotněla jsem s přítelem dost mladá, tak jsme neměli kde bydlet,“ vzpomíná.
Vlasta, Petra i všechny ostatní ženy na náplavce nabízely služby nebo zboží podle svých schopností a možností – ručně vyráběné šperky, obrázky, ale také úklid, venčení psů nebo třeba věštění z ruky.
„Ženy bez domova nedefinuje to, že jsou bez domova, ale mají své touhy a svá přání. Touto akcí jsme chtěli poukázat na to, co umí, co je baví,“ přibližuje Lenka Vrbová z pořadatelského sdružení Jako doma.
A její kolegyně Alexandra Doležalová vysvětluje, proč to ženy bez domova mívají často těžší než muži ve stejné situaci.
Hlavní je odhodlání
„Některé ženy utečou z domova od svého násilného partnera. Nebo se setkáváme se ženami, kterým třeba umřel partner, a ony měly nízký důchod nebo jim zůstaly nějaké dluhy. Ženy třeba mladé, které odešly z dětského domova, ten je ale nějakým způsobem nepřipravil,“ vypočítává.
Na druhou stranu je to právě strach, horší pozice a v neposlední řadě také vlastní děti, co ženy bez domova častěji než muže přiměje situaci řešit.
„Ženy jsou často odhodlanější, protože se na ulici víc bojí. Říkají, že na ženu bez domova si každý dělá nárok, takže tím pádem se víc snaží z té situace dostat,“ dodává Doležalová.
To, že jejich život není jen o existenčních problémech, dokázaly účastnice akce Superhrdinky bez domova dokonale. Kolemjdoucím nedemonstrovaly své problémy, ale šikovné ruce, společenské povahy nebo taneční nadání. A hlavně odhodlání.
„Když nemáte základní pocit bezpečí nebo základní jistoty, tak je hrozně těžké se něčemu věnovat, neupadnout do depresí. Když tohle někdo zvládá a snaží se zvládat, tak je superhrdina,“ upozorňuje Vrbová.
Zvětšit mapu
