Českému premiérovi Andreji Babišovi je připisován citát, že předsednictví Evropské unii je pouze drahá žvanírna s chlebíčky. Jestli to řekl, nebo ne, není podstatné. Babiš půlroční vedení unie nepovažuje za důležité ani přínosné, což demonstruje jeho minirozpočtem. I poslední porážka na unijní scéně ohledně dodatečných vakcín přitom ukazuje, jak se v tom mýlí.

Pro připomenutí: velvyslanci členských zemí v Bruselu dojednávali, jak rozdělit deset milionů dávek vakcín, které unie předčasně dostane. Část vlád včetně té české nebyla spokojena s dosavadním množstvím získaných očkovacích látek oproti ostatním a chtěla si polepšit. Výsledkem jednání bylo, že pětice států s nejnižšími dodávkami obdrží nejen to, na co má nárok na hlavu, ale od většiny unijních partnerů dostane ještě příděl navíc. Česko naopak kvůli odmítání tohoto solidárního kroku nezískalo navíc nic.

Premiér a státní tajemnice pro evropské záležitosti postup unijních kolegů kritizovali a stěžovali si na něj. To je ale slovy cimrmanologů asi tak všechno, co s tím udělají. Nechme stranou důvody, proč se česká vláda tak zarytě držela svého odmítavého postoje a nechtěla od něj ustoupit ani před reálnou vidinou diplomatického debaklu, až na to takříkajíc dojela.

Za pozornost totiž stojí také postup portugalského předsednictví unie. Státní tajemnice Milena Hrdinková ho ve své obhajobě české strategie označila za v podstatě prodlouženou ruku Německa, kterému Lisabon podle ní vděčí za velkou přízeň při rozdělování peněz z unijního rozpočtu. Diplomaté ze spokojenější části členských států naopak portugalské předsednictví chválí za obratné vedení vyjednávání a nalezení řešení.

Portugalci každopádně splnili svou roli předsedající země – najít kompromis přijatelný ideálně pro všechny nebo aspoň pro dostatečnou většinu aktérů a prosadit ho. O tom půlroční vedení sedmadvacítky je především a podle toho se hodnotí jeho úspěšnost.

Andrej Babiš a jeho vláda tak dostali okusit, že to není jen zbytečná žvanírna, ale může to být velmi vlivná role, která jako v tomto případě může rozhodovat i o záchraně zdraví a životů Evropanů. Pokud se tato role bere dostatečně vážně a odpovědně.

Český premiér ji takto zjevně nevnímá a hájí to oslabenou funkcí předsednictví po Lisabonské smlouvě. To je sice pravda, v reálu ovšem záleží hlavně na každém státu, jak se tohoto úkolu chopí a jak s ním naloží. A co z toho vytěží pro své postavení v EU.

Andrej Babiš se v rámci svého despektu k významu rotujícího vedení unie rozhodl na něm hlavně co nejvíc ušetřit. To se nejcitelněji podepíše na jeho personálním vybavení. Kvůli sporu o to loni „odstřelil“ i velvyslance v Bruselu, který poddimenzované plány kritizoval.

Portugalsko přitom není jediné, kdo na sebe v předsednické roli v poslední době upozornil. Před ním dokázalo Německo přivést sedmadvacítku k opakované dohodě na klíčovém víceletém rozpočtu unie a fondu obnovy po koronakrizi nebo na klimatické politice. Zafungovalo také jako spiritus agens při zrychleném dojednání investiční smlouvy unie s Čínou na konci roku.

S možnostmi a vlivem Berlína se Praha logicky měřit nemůže. S Lisabonem ale ano a právě Portugalci uštědřili české vládě naposledy cennou lekci, o čem je primárně předsednictví Evropské unii, pokud se k němu nepřistoupí jen jako k večírku s chlebíčky.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít