Tradice vorařství nově na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Historie v Česku sahá až do 11. století
Tradice vorařství je na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. O zápisu rozhodl výbor organizace na zasedání v Maroku, potvrdilo Radiožurnálu české ministerstvo kultury. Tradiční stavba vorů a jejich plavení po řekách jsou tak chráněné nejen v Česku, ale i v dalších pěti evropských zemích. Nominace byla totiž společná – předložilo ji ještě mimo jiné Německo, Polsko nebo Španělsko.
Historie vorařství na českých řekách sahá až do 11. století. Kvůli stavbě přehrad už ale komerční voroplavba zanikla. Tradice spojené s ní, jako například řemeslná stavba voru, navigace po řece nebo plavecký slang a písně, jsou ale stále živé. Je to hlavně díky spolkům.
Právě stavbu voru na jedné z folklorních akcí u řeky Vltavy ve Vyšším Brodě předvádí členové spolku Vltavanu Purkarec. Předseda spolku Jan Pöschl vysvětluje příchozím, co je to předák.
„Byla to hlavní vorová tabule z celého pramene, kde jich bylo třeba osm nebo deset podle sorty dřeva. Bylo to limitováno délkou 130 metrů podle nařízení Karla IV., kdy do propustí nesměly být širší než šest metrů. To měly propusti, takže mohly mít 5,5 metrů na špici a na délku těch 130 metrů,“ vysvětluje.
Dlouhá cesta
A právě díky živým tradicím zapsal teď Výbor UNESCO vorařství na seznam nehmotného kulturního dědictví. Vltavan Purkarec o to spolu s dalšími spolky usiloval několik let, jak popisuje jednatel Josef Nachlinger. „Je to dlouhá cesta, myslím, že jsme podklady připravovali od roku 2015. Výbor ocenil to, že stále udržujeme názvosloví, postupy, že se krojujeme, že opravdu udržujeme tradice a zvyky, které jsou staleté.“
Nechceme, aby tradice zanikla, říká muzeolog o zapsání vorařství na seznam UNESCO
Číst článek
„Naší hlavní aktivitou, posláním, je samozřejmě udržet povědomí o voroplavbě, to děláme tím, že provozujeme muzeum. Stavíme vorové tabule, vorový pramen. I u nás v Purkarci, když má někdo zájem,“ dodává.
Josef Nachlinger upozorňuje, že zápis na seznam nehmotného kulturního dědictví může znamenat i příliv nových členů do spolku Vltavan. „Určitě to bude ve větším povědomí laické veřejnosti a čekám větší zájem.“
Vestičky a starý klobouk
Zpráva potěšila i Hynka Hladíka, plavebního ředitele Schwarzenberského plavebního kanálu a předsedy členského spolku Mezinárodní asociace plavců IATR. Ta usilovala o zápis taky několik let.
„My se zabýváme oživením Schwarzenberského plavebního kanálu, až 10x za rok jsme dělali ukázky plavební třídy. Teď je to mezi šesti až osmi, jak na českém státním území, tak na území Rakouska. Naši plavci na Jeleních vrchách mají v současné době vestičky, košili, starý klobouk. Snažíme se do toho zapojit děti. Třeba se o naši aktivitu začnou zajímat lidi, třeba někdo z nich v budoucnu přijde pomáhat. Jde o to, aby posun na mladé konečně už přišel,“ říká Hladík.
Vorařství jako kulturní dědictví? Šest zemí včetně Česka usiluje o zápis na seznam UNESCO
Číst článek
Ředitel Národního ústavu lidové kultury a muzeolog Martin Šimša podotýká, že zápis je především čestná záležitost. „To, že je statek zapsaný, není impulzem k tomu, aby se do něj začaly pumpovat peníze. Je to mezinárodní uznání a je vždy na komunitě, aby se o jeho udržení maximálně snažila, včetně toho, že získává nové příznivce.
Na nominaci se podílelo spolu s českými vorařskými spolky i Německo, Rakousko, Polsko, Lotyšsko a Španělsko. Vorařství je už osmou položkou České republiky na tomto seznamu.
Dříve byly zapsané Jízdy králů na Slovácku nebo Sokolnictví. Na seznamu světového dědictví UNESCO má Česko pak 16 nemovitých památek a historických měst.
Na seznam nehmotného kulturního dědictví se v těchto dnech dostala i tradiční francouzská bageta, výroba kubánského rumu nebo slovinské včelařství.
