Policisté, hasiči a záchranáři prošli na Kokořínsku testem odolnosti. Letos i s extrémním počasím
Lesy a skály na Kokořínsku jsou dnes plné policistů, hasičů i záchranářů. Nehledají tam ale žádného pohřešovaného člověka, procházejí totiž Testem odolnosti. Přesně tak se jmenuje čtvrtý ročník extrémního vytrvalostního závodu, který má prověřit jejich síly. Do soutěže se přihlásilo 18 týmů ze středních Čech a Jihomoravského kraje.
Na 21kilometrovou trať vyběhlo 15 mužských a tři ženská družstva. Aby se na trati nezdržovala, startují postupně ve dvacetiminutových intervalech.
„První skupina odstartovala, je na prvním stanovišti, a až tam splní úkol, dostanu povel po vysílačce, že už můžu, a já následně vysílám ihned další družstvo,“ vysvětluje startující policista Jaroslav Rendl.
Závodníci běží hlavně lesem a po loukách. Musí zdolat převýšení zhruba 600 metrů a také projít dvanácti stanovišti, kde plní různé úkoly.
Extrémnímu závodu policistů a záchranářů přihlížel s mikrofonem reportér Pavel Pavlas
Například na prvním najdou ve skalách dřevorubce, který si motorovou pilou uřízl ruku. Muže musí ze skal vyprostit a donést k silnici k sanitce.
Ani po splnění úkolu chvilku na odpočinek týmy nemají. Soutěží na čas. Závod je zejména fyzicky náročný. Letos kvůli horkému počasí pro ně pořadatelé připravili několik stanovišť s pitím. Každá skupina se na závod připravovala po svém.
„Tak průběžně. Měsíc dva nazpátek se to začalo tak nějak rozbíhávat a dávat dohromady tým. Občas nějaká ta posilovna a samozřejmě běh, ten je tady stěžejní,“ popsal těsně před startem kapitán týmu nymburských policistů Jan Červený.
Projít trať trvá každému týmu zhruba dvě hodiny. Na konci cesty je navíc čeká slaňování do rybníka a plavání. Radovan Mach, kapitán týmu kladenských policistů, měl slabou chvilku ale úplně někde jinde. „Nejtěžší bylo stanoviště, jak se tam šplhá po žebříku,“ upřesňuje.
Jeden z policistů v každém týmu nese také speciální náramek s elektronickým čipem, pomocí kterého skupinu sledují členové Lokalizační záchranné služby.
„My je teď sledujeme na monitoru, zjišťujeme, jakou jdou rychlostí, jestli jsou správnou cestou, jestli se něco nestalo. Ve chvíli, kdy se nám vrátí zpátky, tak jim lokátory odebereme a vyhodnotíme, který typ lokátoru tomu odpovídá nejvíc. Jde nám o to, abychom měli takové zařízení, které bude pomáhat lidem, kteří to potřebují. Jsou to houbaři, sportovci, děti, kdokoli, kdo se dostane do místa, kde není signál, aby si mohl zavolat pomoc,“ říká šéf Lokalizační záchranné služby Damián Kajaba.
Vítězný tým si ze závodu odnesl putovní pohár. Kdo vyhrál, není důležité. Všichni policisté, hasiči i záchranáři brali soutěž jako výcvik.
