‚Cítím se trochu nemotorný.‘ Lezec Ondra se dostává po dvou týdnech zranění zpět do formy
Ve skalním lezení je Adam Ondra unikátem, který určuje nové trendy, ale v nové olympijské disciplíně jasnou jedničkou není. V Tokiu se za rok v létě bude bojovat o medaile v trojboji a v jedné z disciplín má desetinásobný medailista z mistrovství světa stále velké rezervy.
„Třeba kombinace boulderingu a obtížnosti by byla logická. U rychlosti nevidím důvod, proč by zrovna na olympiádě měl být ukazován výkon, který těch světových kvalit nedosahuje,“ řekl v září Radiožurnálu na konci posledního světového šampionátu v Innsbrucku Adam Ondra, přestože v premiéře olympijského trojboje získal stříbrnou medaili.
Stačily dva týdny bez lezení a Adam Ondra do určité míry zapomněl, jak se správně pohybovat po stěně. Více si poslechněte v reportáži Jakuba Marka
Celá finálová šestice byla výborná v bouledringu - tedy v lezení na nízkých stěnách bez jištění - a v obtížnosti, ale v rychlosti byla minimálně o úroveň horší než specialisti. To se pravděpodobně nezmění ani směrem k olympiádě, ale i tak začal Adam Ondra pilovat rychlost, aby se v této disciplíně alespoň dotáhl na své největší soupeře pro Tokio.
„Kdybych se zaměřil jenom na rychlost, tak bych asi v těch ostatních dvou disciplínách hodně propadl, hlavně v disciplíně obtížnost. Momentálně v první půli sezóny jsem se zaměřoval na ty dvě disciplíny – bouldering a rychlost, která se tak nějak dá kombinovat dohromady. Ale velmi špatně se dá kombinovat trénink na obtížnost a zároveň na rychlost,“ dodal Ondra.
‚Do určité míry jsem zapomněl lézt‘
Protože na trénink obtížnosti je třeba lézt dlouhé cesty, člověk se unaví, zakyselí svaly předloktí a následující den není sportovec dostatečně výbušný a dynamický pro trénink rychlosti. Přípravu mu navíc zkomplikovalo zranění, když měl na posledním závodě Světového poháru v boulderingu v americkém Vailu problém se zápěstím.
Adam Ondra v Mnichově riskoval: Dva skoky nejsou můj styl, ale byl jsem tak blízko
Číst článek
„Myslel jsem, že to nebude nic vážného. Bohužel po návštěvě pana profesora Koláře se ukázalo, že tam je malý zánět a teď jsem musel mít dva týdny pauzu. Takže se pomalu dostávám zpátky do lezení, což určitě je špatná zpráva. Je to moje první zranění, které jsem měl, nějaké únavové zranění,“ popsal Ondra.
A tak se udržoval jízdou na kole, běháním, ale když po 14 dnech vyrazil v Brně na stěnu, nebylo to pro něj nic příjemného. „Ta síla jde hodně dolů a paradoxně jde dolů i ten správný feeling pro lezení, cítím se trochu nemotorný a, může to znít sice divně, že za dva týdny po dvaceti letech lezení můžu do určité míry zapomenout, jak lézt, ale opravdu je to problém,“ doplil šestadvacetiletý Adam Ondra.
Ten se teď pokusí dostat zpět do formy hlavně kvůli srpnovému mistrovství světa v Tokiu, odkud se nejlepších sedm lezců trojboje dostane rovnou na olympiádu. Zbylých 13 pak bude mít šanci ještě na dalších závodech.
