Jan Macháček je ‚Jaromírem Jágrem‘ českého ragby

Kdyby hrál fotbal nebo hokej, jeho jméno by v Česku znal asi každý. Jan Macháček se ale věnuje ragby. A v něm toho dosáhl z pohledu českého hráče opravdu hodně. Svoji úspěšnou kariéru odstartoval ve Slavii, ze které se v roce 1995 vydal ve třiadvaceti letech za první zahraniční zkušeností. A to hned do země ragby zaslíbené - na Nový Zéland.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tradiční bojový pokřik haka v podání hráčů Nového Zélandu na mistrovství světa v ragby

Tradiční bojový pokřik haka v podání hráčů Nového Zélandu na mistrovství světa v ragby | Zdroj: Reuters

„Tam jsem se poprvé setkal s pravým ragby, s jeho kulturou a zázemím i prostředím. Byl jsem v zemi, kde tohle všechno znali už i v amatérském prostředí,“ vzpomíná dnes už bývalý český reprezentant, který se po jedné sezóně vrátil zpět do Evropy. A tady začala profesionální část jeho kariéry. Ta trvala sedm let.

„Pak jsem měl to štěstí, že jsem šel do Walesu, hrál jsem v první lize v New Portu. Velšany jsem si moc oblíbil. Pak se mi moc líbilo ještě ve Francii, kde jsem působil ve výborném týmu Clermont-Ferrand. V roce 2001 jsme se dokonce dostali do finále francouzské ligy, hrálo se před osmdesáti tisíci diváky na stadionu Stade de France.“

Přehrát

00:00 / 00:00

České ragby má svého 'Jaromíra Jágra'. Jan Macháček je i na den stejně starý jako hokejová hvězda

Momentálně působí Macháček znovu ve Slavii - jako hráč i jako trenér juniorského celku do 19 let. S A-mužstvem se radoval v minulém roce z českého mistrovského titulu. V následující sezóně s ním vybojoval v extralize druhé místo. Ke svým současným možnostem ale sám říká:

„Samozřejmě, že to už dávno není na profesionální úroveň nebo na úroveň národního týmu. Tady u nás ale pořád ještě vím, kam si mám stoupnout, kde mám soupeři škodit co nejvíc, tak doufám, že jsem tam ještě aspoň trochu užitečný.“

Macháčkův zápal pro ragby zůstává stále stejný. Ani jeden z nejlepších hráčů české historie ale nemůže zastavit stárnutí. Každé utkání ho bolí víc a víc.

„Už to šidím. Našel jsem, co nejlépe funguje, takže rozcvičku třeba už nedělám s týmem, spíš se třeba jen zahřeju jízdou na kole. Po zápase zase musím jít do ledu, zrychluje to regeneraci. Tréninky taky už ve svých devětatřiceti letech nemůžu dělat naplno. Na druhou stranu, jsem na den stejně starý jako Jaromír Jágr – a když vidím, že on hraje dál, dodává mi to energii, abych také pokračoval,“ uvedl Jan Macháček.

Tereza Jelínková, Mirko Vasić Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme