Pět set trestů smrti a 2000 lidí do koncentračních táborů. Uplynulo 80 let od vyhlášení stanného práva
Trest smrti pro 486 mužů a žen a více než 2200 lidí poslaných do koncentračních táborů. To byla tragická bilance prvního stanného práva. Už 28. září 1941, den po svém příjezdu do Prahy, ho na území protektorátu vyhlásil nový zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Platilo až do 20. ledna 1942. Stanné právo umožňovalo německým úřadům velmi rychle a přísně trestat známky sebemenšího odporu. Proti rozsudkům stanných soudů nebylo odvolání.
„Kníže Václav, o kterém se již od dob Kosmových tvrdilo, že se zjevoval při rozhodných historických bitvách na straně českých vojsk, silou své památky a smyslem svého symbolu nedá také nyní zahynouti nám ni budoucím, jak to tak krásně říká chorál svatováclavský. Buďte proto pevni ve víře, že v boji dnešním zvítězíme.“
Zatímco prezident exilové vlády Edvard Beneš připomínal 28. září 1941 na vlnách BBC památku svatého Václava, na území protektorátu začalo v ten samý den v poledne platit stanné právo, které stálo život stovky českých vlastenců. Stanné soudy rozhodovaly o osudech tisíců lidí.
„Když se člověk dostal před takový stanný soud, tak od něj mohl odejít třemi cestami. Jednou bylo zproštění, druhou bylo, že byl zajištěn gestapem a byl transportován do koncentračních táborů, například do Mauthausenu. A tím třetím byl trest smrti,“ říká historik z Vojenského historického ústavu Milan Votava.
Popravení odbojáři
Už 28. září si vyslechl rozsudek smrti a vzápětí skončil na popravišti generál Josef Bílý – první velitel odbojové organizace Obrana národa.
80 let od příjezdu říšského protektora Heydricha do Prahy. V českých zemích nastolil vládu teroru
Číst článek
„Byl vynikajícím důstojníkem, kterého měli jeho podřízení velice rádi. Zkušenosti s vojenskou kariérou si nesl ještě z období rakousko-uherské armády, před tím než vypukla první světová válka. Byl to velmi kvalitní voják,“ dodává historik Milan Votava.
Stejný osud jako generála Bílého čekal i další už dříve gestapem zatčené představitele Obrany národa. Jen o tři dny později předstoupil před popravčí četu generál Václav Šára. Na jedno z posledních setkání se svým strýcem vzpomínal pro projekt Paměť národa jeho synovec Josef Šára.
„Když byl u nás na návštěvě a tatínek mu vyčítal, proč tady zůstává, proč dávno neodjel do Anglie, tak jako odjela řada odbojových důstojníků, odbojářů nebo těch, kteří nesouhlasili s nástupem nacismu. A on na to odpověděl: ‚Někdo musí zůstat doma, někdo ten odboj musí organizovat.‘“
Beneš proti Háchovi
„Stůjte pevně všichni v našem jednotném národním šiku proti dnešnímu našemu barbarskému nepříteli. Jde nám dnes o totéž, oč nám šlo před jedním tisíciletím za dob knížete Václava. Československý národ nezahyne!“ zdůraznil ve vysílání BBC prezident exilové vlády Edvard Beneš.
Protektorátní prezident Emil Hácha ale v listopadu 1941 v rozhlasovém projevu vyslovil Německu podporu a varoval před výzvami exilového kabinetu v Londýně.
„Musíme si neustále uvědomovat, že jsme součástí veliké a mocné říše, která má sílu i vůli nás chránit. V tomto přesvědčení nesmíme se dáti zvyklati žádnými planými a záludnými hlasy — zejména z nepřátelské ciziny — ať z Moskvy či z Londýna,“ hlásil Hácha.
V té době se Reinhardu Heydrichovi už podařilo téměř zlikvidovat domácí odboj. Ti, kterým se zatčení podařilo uniknout, ale v boji proti okupantům pokračovali dál.
