Vlk v kojotím kabátku
Kojoti, kteří žijí na severovýchodě USA, se podstatně liší od svých příbuzných z jiných částí severoamerického kontinentu. Důvodem je to, že se jejich předkové cestou na nová území dopustili mesaliance s vlky.
Asi před 90 lety se kojoti z prérijního prostředí Velkých plání začali šířit do lesů a na zemědělskou půdu, kde našli dostatek jelenů a různé malé kořisti. Zajímavé je, že kojoti, kteří nabrali severní směr k Ontariu, se šířili asi pětkrát rychleji než ti, kteří se vydali jižní cestou přes Ohio. Biologa Ronalda Kayse z New York State Museum napadlo, že rychlost šíření kojotů mohlo ovlivnit jejich křížení s vlky, kteří se kolem Ontaria (ale ne v Ohiu) v době migrace vyskytovali.
Během uplynulých 9 let Ronald Kays sbíral lebky a z trusu a srsti získal vzorky mitochondriální DNA více než 680 kojotů. Zjistil, že DNA kojotů, kteří přišli severní cestou, je oproti kojotům z jižního směru mnohem méně rozmanitá a obsahuje DNA vlků. To znamená, že severní cestou přišla jen malá skupinka kojotů, kteří se cestou zkřížili s vlky z oblasti Velkých jezer. Díky vlčímu dědictví jsou potomci těchto kojotů mohutnější, mají širší čelisti a silnější skus, takže dokážou ulovit větší počet jelenů a v lesích se - stejně jako vlci - cítí jako doma.
Výsledky studie, které popisuje článek v Biology Letters, naopak neukázaly žádné známky toho, že by se kojoti někdy křížili s domestikovanými psy, jak se někteří vědci domnívali.
