Největší katastrofa kosmonautiky
Tento týden uplynulo již půl století od největší katastrofy v dějinách vývoje raketové techniky. Víc jak 100 mrtvých – takový byl výsledek předčasného zážehu motorů sovětské mezikontinentální rakety R-16.
50. výročí bývá většinou důvodem k oslavám a vzpomínání na příjemné okamžiky uplynulých let. V tomto případě by však bylo lepší zapomenout. Připomínáme si totiž půl století od největší katastrofy v dějinách kosmonautiky a raketové techniky. Tato smutná událost je označována jako Nedělinova katastrofa - podle maršála Mitrofana Nedělina, který jako vrchní velitel sovětských raketových vojsk byl za vypuštění R-16 zodpovědný a také při něm zemřel.
Jedovatá raketa
Začátek 60. let minulého století se nesl ve znamení zápasu Sovětského svazu a USA o prvenství v dobývání vesmíru. Bylo třeba vyvinout dostatečně silné rakety a raketová technika zažívala neuvěřitelný rozvoj. Politický tlak na urychlení vývoje se však stal mnohdy osudným. Příkladem je i událost, která se odehrála 24. října 1960 na ruském kosmodromu Bajkonur. Mezikontinentální raketa R-16 byla dlouhá pres 30 metrů, široká 3 metry a těžká bezmála 150 tun. Den před neštěstím byla připravena na rampě a čekali ji závěrečné testy před odpálením. Jako palivo sloužila raketám směs kyseliny dusičné a hydrazinu, sovětskými vědci označována také jako ďáblův jed. Směs byla používána přesto, že je velmi korozivní a při hoření tvoří jedovaté zplodiny.
Riskantní rozhodnutí
Tato rizika však byla vědcům a inženýrům předem dobře známa. Byli tedy připraveni. Nečekali ale, že technici nešťastnou náhodou prorazí membránu palivové nádrže a směs se tak dostane do palivového vedení i spalovací komory rakety. Tato nehoda nepředstavovala okamžité nebezpečí, silný korozivní účinek kyseliny dusičné však mohl v krátkém čase způsobit poškození palivové soustavy. Konstruktéři měli po této nehodě dvě možnosti: urychlit přípravy a raketu vystřelit dřív než dojde k vážnému poškození, anebo vypustit palivo a opravit celé zařízení. Druhá možnost by znamenala odložit odpálení rakety o několik týdnů, což by sovětská vláda nesla s nelibostí. Raketa totiž měla být vypuštěna ještě před listopadovým výročím bolševické revoluce.
Osudový okamžik
V plánovaný den startu rakety byli všichni pod velikým tlakem, riziko bylo obrovské. Zrychlení příprav způsobilo, že přes snahu desítek lidí nebylo možné stíhat plán a několik testů muselo probíhat vždy současně. Velitel Nedělin byl natolik nervózní, že opustil bezpečné pozorovací stanoviště pro vojenské hodnostáře a na přípravy sám dohlížel. To se mu zanedlouho stalo osudným.
K odpálení rakety R-16 vůbec nedošlo. Přípravy byly drasticky ukončeny, když inženýři chtěli nastavit proudový distributor – zařízení, jež mělo elektronickým signálem ovládat zážeh motoru a oddělení stupňů rakety během letu. Nastavení distributoru ale způsobilo sepnutí obvodů v raketě, otevření pyrotechnických ventilů a zážeh druhého stupně rakety. Bezpečnostní bloky, které by výbuchu zabránily, byly bohužel neaktivní. Po testech totiž zůstaly vypnuty.
Největší katastrofa
Druhý stupeň rakety se vznítil okamžitě, požár prorazil až do prvního stupně a dostal se k palivové nádrži. Ničivý výbuch byl nevyhnutelný. Lidé v bezprostředním okolí rakety se v nepatrném okamžiku doslova vypařili, ty vzdálenější čekala smrt v plamenech nebo udušením jedovatými zplodinami. Zemřelo 126 lidí včetně velitele Nedělina. Raketový odborník Michail Yangel, který raketu navrhl, katastrofu přežil jen díky svému zlozvyku. Těsně před výbuchem totiž opustil kontrolní budovu a šel si do krytu zapálit cigaretu.
O Nedělinově katastrofě se svět dověděl podrobnosti až na konci 90. let. Jak bylo v Sovětském svazu zvykem, celá událost byla zamčena do trezoru a utajena. Ani dnes si nemůžeme být jisti, jak to doopravdy bylo a kdo je vlastně viníkem.
Ruská raketa R-16 nakonec rok po nešťastné události přece jen vzlétla. 24. říjen však dodnes zůstává dnem, kdy si v Rusku připomínají všechny oběti dobývání vesmíru. Aby lidé nezapomněli, že každý úspěch si vybírá svou daň.
Na místě výbuchu byly přítomny i videokamery. Na videu můžete vidět záznam katastrofy na Bajkonuru.
