„A baťůžek máš už na zádech? Je tam i pití?“ ptá se v předsíni berounského bytu loni v létě nevidomá Alena dcery Šarloty. Ta si do něj zabalila pití, svačinu a plyšáka a v ruce drží ještě míč.

Alena s Lotkou jsou před odchodem na výlet na berounskou Městskou horu, kde je medvědárium a obří víc než 40 metrů dlouhá tobogánová skluzavka. „Loty, ještě mi podej prosím telefon a já beru klíče a slepeckou hůl,“ říká dceři nevidomá máma.

Šarlota pak v předsíni ještě zhasíná. Když Alena žila sama, světlo nepoužívala. S dcerou se to musela naučit.

Lokátor na nových hřištích

První zastávkou je oplocené velké hřiště přímo u domu. Tam už Alena zná všechny herní prvky a strach o Šarlotu nemá. „Je tu v zemi zabudovaná trampolína, zatočená skluzavka, houpačky a po stranách jsou lavičky,“ popisuje zpaměti nevidomá máma. Pokud jde ale s dcerou na nové neoplocené hřiště, dá jí lokátor.

Díky němu ji může přes telefon najít. „Ona neutíká, ale může se stát, že třeba neslyší moje volání a maličko se zasekne,“ vysvětluje Alena, podle které je Loty velmi opatrná a riziko nevyhledává. Máma Alena si také na nových hřištích zjišťuje, kde by mohl hrozit pád z výšky.

„Určitě chci, aby Šarlotka vyrostla jako běžné dítě, které si musí rozbít kolínka, musí se někde pohádat s dětmi, musí si něco vybojovat a věci si zasloužit,“ popisuje Alena, která záměrně bez bližších podrobností doplňuje, že na hřiště nebo do herny chodí dcera i s vidícím tátou.

Ten s Alenou a Lotkou nebydlí, ale pravidelně je vídá. Jeden z dílů seriálu Radiožurnálu Mámou potmě byl právě i o něm.

Když není Šarlota na hřišti, kde volně běhá, drží se většinou u Aleny. A to na ulici nebo na nádraží. „Slíbily jsme si, že kdybychom se ztratily, najdeme se na místě, kde jsme spolu byly naposledy,“ říká Alena.

Obří skluzavka

V lesoparku cestou do kopce k berounskému medvědáriu má dál Loty v ruce míč a Alena polohlasem poznamenává, „Já jen doufám, že ji nenapadne hodit ho z kopce dolů a utíkat za ním,“ strachuje se. Pak ale Šarlota zahlédne na kopci obří stříbrnou skluzavku. Má přes 43 metrů a je z nerezové oceli. Loty Alenu prosí, aby se svezly. Nevidomá máma nejdřív odmítá, pak se nechává přemluvit.

„Strach trochu mám, je to pro mě cesta do absolutního neznáma, ale hranice se musí překonávat. Tohle už třeba nikdy nezažiji, sjedu to jednou a budu na sebe pyšná,“ usmívá se Alena, která skládá slepeckou hůl a bere si dceru na klín a jede desítky metrů v tobogánu.

„Byly tam zatáčky, ale kvůli bezpečnosti tam není takový spád, takže to moc rychle nejelo. Čekala jsem větší adrenalin,“ směje se u dojezdu atrakce Alena, která říká, že se díky Lotce často opět stává hravým dítětem. „Jestli je to ta maličkost, co můžu tomu dítěti splnit, tak to udělám ráda,“ podotýká.

Kamenitá cesta

Dvojice jde po jízdě na obří skluzavce dál do kopce a asfaltová cesta se mění na lesní a kamenitou.

„Pokud je terén hrbolatý a ta cesta je třeba z kamínků a navíc je do kopce, tak musím hodně pomalu a opatrně. Jednak abych neuklouzla a také kvůli horší orientaci na cestě. Slepecká hůl tady úplně nefunguje. I proto je lepší, když jde na výlet do terénu někdo s námi,“ vysvětluje Alena, která cestou uklidňuje Lotku, že medvěd Kuba bude v medvědáriu za plotem a nemusí se ho bát.

„Nevidím ho, mami, medvěd je asi zalezlý,“ říká Loty, která si všímá elektrického ohradníku, barevných hraček pro medvěda i pneumatiky na houpání. „On se asi najedl a odpočívá, víš. Je mu vedro. Třeba ho uvidíme příště,“ vysvětluje dceři Alena.

Je červenec, teploty se blíží ke třiceti stupňům a podle prodavačky u stánku už medvěd od rána dvakrát vylezl a jednou se i koupal. Často ale bývá ve vnitřní části, kam není vidět. Šarlotu ale stejně baví spíš socha dřevěného medvěda, na kterou se dá vylézt.

Sedmý díl seriálu je o tom, jak Šarlota doprovází nevidomou mámu do práce. Alena Terezie Vítek pracuje jako aktivizační terénní pracovník se seniory, kterým například zpívá a také působí jako lektorka workshopů. V rámci nich popisuje třeba úředníkům nebo školákům, jaké to je být zrakově postižený, co všechno i díky kompenzačním pomůckám nevidomý zvládne a k čemu potřebuje asistenta.

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít