Učit chtěla už od dětství. Nyní Kamila Randáková vzdělává metodou Montessori ve Slaném

Kamila Randáková učí na základní škole Montessori ve Slaném ve věkově smíšené třídě žáky od šesti do devíti let. Podle ní se tak děti přirozeně učí jedno od druhého, chovají se k sobě lépe a vzájemně si pomáhají. Na výuku do Slaného zamíříme v dalším díle seriálu Radiožurnálu o inspirativních učitelích - finalistech Global Teacher Prize. Tentokrát na hodinu o rostlinách a fotosyntéze.

Tento článek je více než rok starý.

Slaný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Děti ve škole (ilustrační foto)

(ilustrační foto) | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Děti sedí na koberci v kroužku spolu se svou třídní učitelkou Kamilou Randákovou. I když je atmosféra ve třídě uvolněná, každý ctí pravidla. Říct svůj názor může ve chvíli, kdy na něj přijde řada.

Kamila Randáková se chtěla stát učitelkou už od dětství. Po vysoké škole začala učit češtinu na druhém stupni. Pak se ale přihlásila na trénink Montessori pedagogiky.

„A to vlastně změnilo to moje směřování, protože mě to začalo moc zajímat. Snažily jsme se přes pilotní ověřování u ministerstva školství tenhle program posunout na základní školu. Takže já jsem byla mezi prvními učiteli v České republice, kteří tento program používali. A už jsem u toho zůstala,“ popisuje Radiožurnálu.

V Montessori školách pracují vždy tři ročníky dohromady. „Má to velkou výhodu v tom, že si děti přirozeně pomáhají a přirozeně spolu spolupracují. Smývají se rozdíly. Když jsou tam menší i starší dohromady, tak každý něco jiného umí a nepotřebují spolu tolik soutěžit. A to je další věc, která moc dobře funguje. Že ti starší jsou těm mladším vzorem,“ dodává.

Montessori patří do veřejných škol, tvrdí ředitel. Výuka už individuální je, říká Rybářová z asociace učitelů

Číst článek

V jedné učebně je 42 dětí, dvě třídní učitelky a jeden asistent. Místo známek hodnotí Kamila Randáková děti slovně.

„Tím, že dětem nedáváme žádnou vnější motivaci, tak si udrží tu vnitřní motivaci. A naše pravidlo je, že ve škole se pracuje. Každý den máš dělat něco nového - máš se pořád rozvíjet, máš na sobě pracovat, máš dělat věci ke školní práci. A děti tohle dělají a neočekávají, že za to budou nějak pochváleny nebo hodnoceny,“ dodává.

Každý žák si navíc svoji práci může nejdřív zkontrolovat podle vzoru, který vyplnil učitel. Dítě si tak samo najde a opraví případné chyby.

„A teprve potom to dá učiteli. A já se zase na tu práci podívám a dívám se, jestli to dítě pochopilo ten základ. A jdu za každým tím dítětem a chyby, které je potřeba, tak si společně opravíme. A děti i v tomhle systému moc dobře ví a moc dobře si uvědomují, co jim třeba nejde, v čem mají slabiny anebo zase naopak v čem jsou výborné,“ vysvětluje.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme