Stanfordský vězeňský experiment je pokus z roku 1971. Spočíval v tom, že ve sklepě americké Stanfordovy univerzity Zimbardo vybudoval fiktivní vězení. Do něj umístil dobrovolníky – studenty, které rozdělil na dozorce a vězně.

Sám vystupoval jako ředitel věznice a pozoroval, jakým způsobem se budou studenti chovat. Experiment měl trvat dva týdny, musel ale skončit už po šesti dnech kvůli brutalitě dozorců a emočnímu zhroucení několika vězňů.

Zimbardo následně čelil obviněním z neetického výzkumu a ovlivňování experimentu. Kritiku dlouhodobě odmítal. Přiznal ale, že několik věcí by přece jen udělal jinak.

Například by se sám nezapojil jako jedna z postav v experimentu, což potvrdil i v rozhovoru pro Radiožurnál v roce 2021: „Považuji to za chybu, protože jako šéf se o chod instituce staráte víc než o cokoliv jiného. Vím, že jsem měl experiment ukončit hned poté, co se zhroutil druhý vězeň, a udělal bych to, kdybych měl na starosti pouze studii jako takovou.“

I přes to zůstává Zimbardův stanfordský vězeňský experiment mezi nejslavnějšími v historii psychologie. Kromě něj ale třeba podrobně studoval týrání iráckých vězňů americkými vojáky, ale i stydlivost, hypnózu a nakonec i dobro a hrdinství. 

Bára Vránová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít