Chmelové brigády stále žijí. Jako zážitková turistika
Malou dřevěnou stoličku, proutěný koš a bílé rukavice si berou každý zářijový víkend fandové pivařské tradice a vydávají se mezi řádky chmelnice na Rakovnicku. Celé dopoledne pak tady otrhávají šišky a pomáhají při sklizni. Mnohdy studenty nenáviděnou, ale také, pro svou atmosféru, milovanou chmelovou brigádu berou dnešní dobrovolníci jako oživení tradice.
Rozcvička a budíček. Tak začíná den pro dobrovolné brigádníky na chmelnici. Zastihuju je přímo při práci. „Abychom se ochránili, nosíme rukavice a dlouhé rukávy,“ ukazují mi.
Co vlastně vede dnešní dospělé k tomu, aby vyrazili na chmelovou brigádu? „Jsme pivaři, máme rádi pivo a musíme tedy i pomoci,“ usmívá se jeden z nich.
„V mládí jsem byl na chmelové brigádě naposledy v roce 1985, kdy jsme ještě jezdili drátkovat,“ vzpomíná Roman Prokeš. Spolu s dalšími muži sedí kolem koše na dřevěných stoličkách a z dlouhých chmelových šlahounů otrhává šišky.
Přijíždějí nováčci i pamětníci
Je sobota, devět hodin ráno, slunce už ostře pálí a právě na Rakovnicku začala chmelová brigáda. Česat sem přijeli nejen mladší studenti, ale i pamětníci, kteří tady byli na brigádě před více než třiceti lety.
„Na chmelu byla vždycky sranda. Nejvíc se mi líbilo, jak se nás vždy snažili oddělit od holek. Ale bylo jim to prd platný. Chodilo se na pivo a pak se naháněla děvčata,“ vzpomíná jeden z účastníků chmelové brigády.
„Na chmel jsem poprvé vyjel 25. srpna 1968. Když jsme tam jeli autobusem, za Rakovníkem v lese byla umístěna sovětská tanková divize. Když jsme kolem projížděli, zatarasil nám cestu obrněný transportér, do autobusu vešel ruský důstojník se dvěma ozbrojenými vojáky. Hledali v autobusu zbraně – zřejmě mysleli, že pašujeme kontrarevolucionáře. Když zjistili, že jsme jen studenti, kteří jedou na chmel, pustili nás,“ říká další z pamětníků Tomáš Bednařík.
Do řad rozsáhlých chmelnic zasedli na celé dopoledne i studenti a mladší nadšenci, kteří si česání vyzkoušeli poprvé. Skupinky kontroluje Miloslava Mrázková, která tady byla na brigádě v 60. letech.
„Dřív se dělalo od rána od půl šesté. Chodily pracovat i děti. Tenkrát se česalo tři týdny den co den. Byli jsme tu však schopni vydělat dceři na výbavu do domácnosti – a to jsme dostali 2,50 za věrtel,“ vzpomíná pamětnice.
Zážitková turistika
Dnes už by prý studenti tolik věrtelů, což je asi zhruba třicet litrů, nenasbírali. I organizátoři proto dnešní chmelové brigády na Rakovnicku a Žatecku berou spíše jako vzpomínkovou atrakci pro nadšence, kteří chtějí netradičně strávit víkend.
„Podívají se na chmelnici, sáhnou si na chmel a přitom se dozvědí spoustu věcí v žateckém muzeu,“ popisuje zážitkovou turistiku Hana Fenclová z krušovického pivovaru. Podle ní je to také dobrý způsob, jak připomenout chmelařskou tradici.
Dnes už je sklizeň automatizovaná, ruční česání nahradily stroje. Přesto prý podle pamětníků stále na chmelnici zůstává atmosféra z dob dávno minulých, kterou popisuje i kultovní film Starci na chmelu. I kvůli němu si prý řada dnešních brigádníků chce vyzkoušet rakovnickou sklizeň.
