Homosexualita už 20 let není nemoc. Anonymita větších měst přesto pomáhá
Za sexuální orientaci hrozily homosexuálům v bývalém Československu až do roku 1990 psychiatrická léčebna nebo dokonce vězení. Světová zdravotnická organizace právě před 20 lety škrtla homosexualitu ze seznamu nemocí. Od té doby je postoj společnosti mnohem tolerantnější, jak připomíná dnešní Den boje proti homofobii.
I přesto občas homosexuálové narážejí na nepochopení – jako například třicátníci Robert Zauer a jeho přítel Tomáš Kavalec z Teplic.
Zatímco s homosexualitou Roberta Zauera se jeho rodina vypořádala, Tomáš Kavalec, který pochází ze Znojma, narazil u svého bratra. Nestýkají se už od Tomášových osmnáctin.
„U něho je homofobie úplně totální. Nemůže mě ani vidět, ani mě nepozdraví. V čem je chyba? Já jsem mu nic špatného neudělal. I když bych se s ním rád viděl a zeptal se, jak se má, tak to nejde, protože on mě k sobě nepustí,“ vypráví.
Se svou orientací jinak ale Tomáš problémy neměl, stejně jako jeho přítel Robert: „U mě byli vždycky lidi překvapení, že jsem na kluky, protože mě měli za heteráka. Ale v práci jsem nikdy neměl problém. I když jsem dělal ve velké teplické firmě, všichni to o mně věděli skoro od začátku. Neskrýval jsem to.“
Oba partneři svou homosexualitu neskrývají, ale připouštějí, že určitá anonymita padesátitisícového města jim vyhovuje. Podle Roberta Zauera to byl i důvod, proč nežijí na venkově.
Tolerance většinové společnosti vůči gayům a lesbám v USA stále roste
Číst článek
„Uvažovali jsme o tom, že bychom třeba mohli žít na vesnici, ale je pravda, že větší anonymita je lepší. Přece jen už je rozdíl mezi tím, že v Praze se chytneme za ruce na ulici a v Teplicích už ne,“ přiznává.
Robert a Tomáš jsou spolu už osm let a časem by se chtěli vzít.
