Kvůli neuváženým půjčkám se každý desátý Čech blíží hranici chudoby
V Česku žije téměř každý desátý člověk na hranici „chudoby“. Hlavním problémem je prý nezaměstnanost a také neúměrná zadluženost lidí, kteří využívají nepřeberného množství nabízených půjček, aniž by je dokázali splácet.
Milan z Jihlavy si půjčuje peníze už sedm let a půjčky ho zahnaly do téměř bezvýchodné situace. Dnes se topí v dluzích, bez úroků dluží celkem 400 000 korun.
„Začalo to v roce 2005, kdy jsem začal chodit s holkou, vzal jsem si první půjčku, chtěli jsme jet někam na dovolenou. Potom mi nabídli druhou půjčku a už se to vezlo. Je to strašný, že bych spáchal sebevraždu,“ říká s nadsázkou Milan.
V 29 letech nemá vůbec nic, jen obrovské dluhy. „Vzal jsem si velikánkou půjčku, s kterou jsem myslel, že splatím ty malé půjčky, co mám, ale bohužel…“ popisuje svou situaci.
Druhý pohled na Milanovu situaci přináší jeho kamarád Pavel. Už si zvykl, že si od něj Milan stále půjčuje. Jeho finanční situace prý ale přináší i jisté výhody.
„Do výplaty si půjčí tak 3000 a potom mi je vrací po tisícovce. Většinou si půjčuje na alkohol, tím dost řeší svou finanční situaci, a na cigarety. To nechápu, on nemá peníze, ale každý den vykouří dvě krabičky. Ale zase je to dobré, když nemá peníze a koupí si nějakou věc, třeba nový telefon za 5000, a potom mi ho donese za 1500, když potřebuje peníze,“ svěřuje se Pavel.
Milan chodí do práce, ale ze své výplaty skoro nic nevidí. Když přestal platit jednu ze svých půjček, věřitel mu nechal obstavit účet. „Bydlím u rodičů, nájem jim nedávám, protože nemám z čeho. Žiju, jak se dá,“ tvrdí. Rodiče mu prý vyčítají lehkomyslnost, zvláště když domů přijde další obálka s pruhem.
Vyhlídky se svým rostoucím dluhem příliš velké nemá. Tvrdí, že by mu pomohla druhá práce, ale zatím se do hledání nepustil. Jak říká jeho kamarád Pavel, naposledy si od nebankovní společnosti Milan půjčil před 14 dny. Koupil si boty, nový telefon a zbytek propil.
Krajní možností je bankrot
Podle odborníků je Milan typickým dlužníkem, který má více závazků u více věřitelů a některé dluhy už nezvládá sám splácet. Řešit půjčku další půjčkou, neboli vytloukat klín klínem, je však nebezpečné.
„Když klient splácí staré úvěry nějakými novými úvěry, je to určitě špatně. Jeho celková dluhová zátěž se tím jenom zvyšuje a také se velice pravděpodobně snižuje kvalita těch smluvních vztahů, do kterých nově vstupuje,“ říká ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal.
V poradně ale řeší často i případy mnohem vážnější, kdy lidé například čelí několikanásobné exekuci. Šmejkal ale varuje – nejhorší by teď bylo nedělat nic.
„Pakliže nebude dělat nic, tak lze očekávat, že dříve nebo později budou jeho věřitelé vymáhat pohledávky. Pakliže to nebude úspěšné, mohly by přijít i exekuce a ohrozil by tím i vlastní rodiče,“ varuje Šmejkal, který se situací Milana z Jihlavy seznámil.
Podle expertů by si Milan měl nyní udělat pořádek ve svých výdajích a měl by uvažovat o tom, jestli nemůže zvýšit své příjmy. Dál by se měl s věřiteli domluvit na změně splátkových kalendářů a na snížení celkových měsíčních splátek. Některé závazky by měl sdružit do jednoho a pokusit se získat konsolidační úvěr.
Pokud se chce Milan z dluhů vymanit, bude prý muset změnit přístup k životu a možná i přehodnotit své hodnoty. Má si například uvědomit, že není nutné mít každou chvíli nový telefon nebo jezdit každý rok do ciziny na dovolenou. Další impuls by podle odborníka mohl přijít i od rodičů, u kterých teď Milan bydlí.
Poslední možností je osobní bankrot, tedy oddlužení podle insolvenčního zákona. 98 procent lidí, kteří o něj žádají, mají zájem o pětiletý splátkový kalendář nařízený soudem.
„Znamená to, že v průběhu následujících pěti let po kladném rozhodnutí soudu klient ztratí všechny příjmy, které nabude nad určitou nezabavitelnou částku, která se pohybuje u osoby bezdětné a svobodné zhruba okolo 8 až 9 tisíc korun,“ vysvětluje ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal.
