Na 1. máje v roce 1987 házel vejce na komunisty, odseděl si 14 měsíců

Prvomájové oslavy za socialismu byly vždy velmi pečlivě připravené jako ukázka oddanosti komunismu. Málokdo se je odvážil narušit. Český rozhlas vypátral příběh Vladimíra Červeně, který v roce 1987 v Bratislavě házel na komunisty vajíčka. Trefil přitom jednoho z nejvýše postavených politiků Viliama Šalgoviče. Ten se podílel třeba na plánování invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Za hod syrovým vejcem si Červeň odseděl 14 měsíců.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Student Vladimír Červeň

Student Vladimír Červeň | Foto: Archiv Vladimíra Červeně

„Tady stála tribuna a mě asi dvacet metrů od tribuny sebrali,“ vzpomíná na náměstí Slovenského národního povstání v Bratislavě Vladimír Červeň.

Přehrát

00:00 / 00:00

V roce 1987 dostal student Vladimír Červeň, který při oslavách prvního máje v Bratislavě házel na komunisty syrová vajíčka, 14 let vězení

Vajíčka ukrýval v kapse saka. „Měl jsem sedm vajec, hodil jsem šest. Když jsem bral sedmé, tak už mě měli.“

Házení vajec dopředu netrénoval, možná právě proto tolikrát minul.

„Tam nešlo o to, jestli člověk trefí. Maradona kdysi o svém gólu v Londýně na mistrovství světa ve fotbale, který dal rukou, řekl, že to byla boží ruka. Já na to říkám, že to boží ruka nebyla, protože Bůh nikdy nepomáhá podvodem. Ale tohle boží ruka byla. Já jsem vůbec nevěděl, koho jsem trefil,“ říká.

Pár týdnů před 1. májem se Vladimír Červeň setkal s Michailem Gorbačovem, který byl v Československu na státní návštěvě, a nechal si od něj podepsat knihu.

Vladimír Červeň s kamarády | Foto: Archiv Vladimíra Červeně

„Mluvil jsem s Gorbačovem, novináři se na mě vrhli. Prý, co jsem zač? Řekl jsem, že jsem student techniky. A prý, co si myslí studenti techniky o perestrojce? A já jsem odpověděl, že celá perestrojka je pouhý návrat ke zdravému rozumu,“ popisuje událost.

„Perlička je, že já jsem seděl v base a redaktor, který to se mnou natočil, vyhrál první cenu v rozhlase v rámci své kategorie za pohotovost,“ směje se Vladimír, který dlouhá léta žije ve Spojených státech.

Ve svých 50 letech vyhrál Zelenou kartu, takže v zemi legálně pracuje. V Americe je spokojený a na Slovensko se vrací zcela výjimečně. Tentokrát na pohřeb svého otce.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme