Okamura je znovu atraktivní. Pomohlo mu trestní stíhání i spojení s menšími stranami, říká politolog
Opoziční hnutí SPD a Stačilo! vyráží do předvolebního boje jako „skryté koalice“ a utkají se vzájemně o ty nejradikálnější voliče. „Už nějakou dobu víme, že voličsky jsou tyto strany spojité nádoby,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál politolog Aleš Michal z IPS FSV UK, který se věnuje protestním a radikálním politickým směrům.
SPD a Stačilo! jdou do voleb jako jakési „kryptokoalice“. Co za touto taktikou čtete? Bude úspěšná?
Tahle taktika jde přímo naproti poptávce. Když se totiž od září 2022 začali scházet protivládní demonstranti na Václavském náměstí na akcích, které byly větší než ty covidové, požadovali po svých lídrech, aby se přestali hádat a konečně se spojili. Covidová pandemie jim připomněla, že jestli chtějí něčeho v politice dosáhnout, půjde to jedině společně.
ANO dál ztrácí, jeho náskok na Spolu se smrskává. SPD si díky posilám masivně polepšila, ukazuje model
Číst článek
Svou roli také sehrál fakt, že před sněmovními volbami v roce 2021 vznikly dvě silné koalice, Spolu a PirSTAN, a tato taktika jim přinesla vládní křesla. Čili forma se osvědčila.
Jak velké je riziko, že se tato nová spojenectví ještě do voleb rozhádají? V minulosti se strany v těchto částech politického spektra spíše dál štěpily, než že by se integrovaly.
V radikálním segmentu českého stranického systému vzniklo v poslední době mnoho stran, které jsou nerozeznatelné od ostatních. PRO Jindřicha Rajchla se sice svého času odštěpilo od Trikolory, požadavky těchto dvou stran ale byly a jsou prakticky totožné.
Jedná se tak o soubor určitého typu reakčních strategií, které reagují na rostoucí hlad po spojování. Z dlouhodobých zkušeností pak víme, že tendence k tomu se rozhádat je tu ještě vyšší než jinde. Nacionalistický a antisystémový prostor totiž přirozeně přitahuje autoritativní silné osobnosti, které se nerady o svou moc s někým dělí.
Prozatím tam nikde nevidím silné třecí plochy, zejména Stačilo! působí jako relativně unitární aktér, kde má KSČM skutečně silné a výsadní postavení. Bylo by ale v něčem unikátní, kdyby k žádným sporům nedošlo.
V Moravskoslezském kraji se utkají Andrej Babiš (ANO) s Kateřinou Konečnou (KSČM). Dává pro Tomia Okamuru (SPD) smysl jít proti nim, nebo je racionálnější utkat se např. ve Středočeském kraji o hlasy voličů?
Myslím, že Tomio Okamura sám ze svého dřívějšího prohlášení o tom, že chce kandidovat v Moravskoslezském kraji, bere zpátečku. Dobrý nápad to není zejména proto, že Andrej Babiš rozhodující část své kampaně už teď cílí na Ostravu a okolí, Kateřina Konečná je pak v této lokalitě dlouhodobě čitelnou a vyprofilovanou političkou, která odsud vždycky nosila dobré výsledky.
23:30
Kdybychom chtěli koalici, uděláme ji. Kandidaturu zastřeší SPD, je to běžný model, vysvětluje Okamura
Číst článek
Okamura by tu byl jednoduše navíc, byl by závislý na tom, aby Babišovi i Konečné ubral, a to vůbec není jednoduchá pozice. Kandidatura ve Středočeském kraji dává největší smysl. Pro úspěch celého svého uskupení potřebuje hodně hlasů z lidnatých krajů a zároveň je pro něj nutné minimalizovat počet lokálně dobře vnímaných protikandidátů, kteří bojují o podobné voliče.
Ve Středočeském kraji mu bude nahrávat i fakt, že místní kandidátku ANO pravděpodobně povede Robert Plaga, jehož překryv s voliči Tomia Okamury bude o něco nižší, než by tomu bylo v případě souboje ANO a SPD jinde.
Stačilo! pak ve středních Čechách povede Jana Bobošíková.
Upřímně si nemyslím, že Jana Bobošíková by pro Okamuru byla těžce zvládnutelnou soupeřkou.
Znovu atraktivní Okamura
Z dat voličských preferencí vyplývá, že SPD po oznámení spojenectví výrazně narostla, zatímco Stačilo! se dál drží kolem pěti procent. Dá se očekávat, že tyto trendy budou pokračovat, nebo v těchto vodách české politiky může dojít k dynamičtějšímu vývoji?
Už nějakou dobu víme, že voličsky jsou SPD a KSČM spojité nádoby. Když jedna ze stran roste, druhá klesá, případně dochází k její déle trvající stagnaci. To, jestli z této dynamiky vyjde úspěšně spíš blok kolem SPD, nebo Stačilo!, bude hodně záviset na tom, který z lídrů bude těsně před volbami důvěryhodnějším nositelem kritiky vlády nebo i systému.
Březen v preferencích: vítězem měsíce je Okamura, dobrých zpráv se dočkalo i Spolu. Hegemon ANO klesl
Číst článek
Dlouho se zdálo, že Okamurova pozice oslabila, že už po letech strávených v opozičních lavicích nemá co nabídnout. Potřeboval proto impulz, aby se stal znovu atraktivním. Ten mu v kritické chvíli poskytlo jak trestní stíhání, tak spojení s menšími stranami, které sice jednotlivě nevygenerují moc hlasů, ale v součtu můžou znamenat vítanou vzpruhu.
Jak na to může reagovat Stačilo! a Kateřina Konečná?
Zejména Okamurovo stíhání z mého pohledu představuje pro Stačilo! problém: Kateřina Konečná ve svých řadách žádného tak viditelného mučedníka momentálně nemá, což ji může limitovat.
Zároveň oproti SPD nenabízí žádné silné téma, kterého by se už nechopily některé z jiných stran. Možná jím je obecný návrh na změnu celého politického systému, ten ale může znít velké části voličů relativně abstraktně. Pokud Stačilo! nepřijde s nějakou inovativní kampaní, novým tématem nebo skutečně zásadnějším posunem ve své komunikaci, čekám, že se tato situace může zabetonovat.
Změna režimu podle Svatopluku
Zmínil jste změnu systému. S konferencí na toto téma na začátku dubna přišel spolek Svatopluk, kde vystoupili zástupci SPD, Stačilo!, Trikolory, ale i předseda Motoristů Petr Macinka, který se změnou režimu nesouhlasí. Jakou roli v opozičním segmentu hraje spolek Svatopluk?
Spolek Svatopluk je vlastně think-tank Stačilo!, který si určitou míru nadstranickosti a širšího záběru snaží udržovat skrz členství i politiků z ostatních stran, některých z SPD nebo Trikolory.
Členové spolku by si jistě přáli, aby dokázali být mostem spojujícím jednotlivé politické strany tohoto proudu, ve skutečnosti jsou však se Stačilo! spjati mnohem víc než s ostatními. Jeho role je v tomto prostoru do jisté míry poradenská, expertní.
Co konkrétního tato konference ukázala?
Nyní spolek formuloval některé konkrétní návrhy, jejichž výsledkem má být změna politického režimu, chystá se ale k přípravě expertních stanovisek v rámci jednotlivých resortů, například zahraniční politiky, bezpečnosti, plánuje se zaměřit na prorodinné návrhy. Dost možná taková aktivita má reprezentovat připravenost Stačilo! na účast ve vládě. Ukázat, že mají respektované osobnosti, které nejsou historicky spojeny s KSČM.
Kdo se s kým pere o hlasy? Analýza voličských překryvů ukazuje dva velké tábory a v nich další štěpení
Číst článek
Na konferenci se ukázalo, jak je přes všechny teze o „teoriích podkovy“ nebo spojování extremistů těžké přenést se přes relevanci klasického pravolevého štěpení. Připomnělo to několik pozoruhodných momentů.
Když řečníci prezentovali teze o silném státu a znárodňování a k tomu zároveň jako hlavní problém pojmenovali slabou podporu podnikání, kterou je třeba zlepšit, hodně svých vlastních příznivců tím zmátli. Spolek Svatopluk sice prezentuje spoustu různých návrhů, ve skutečnosti si ale v lecčems vnitřně odporují a snaží se tak trochu násilím oslovit extrémní levici i extrémní pravici. Zejména když dojde na ekonomiku, je tato propast skutečně hluboká.
Poukazuje to na obecný problém extrémních iniciativ: někdy můžou třeba i celkem srozumitelně pojmenovat problémy, kterým současná reprezentativní demokracie čelí. Na návrzích řešení se ale shodnout nedokážou.
Má prostředky k prosazení nastíněné změny režimu?
Taková změna režimu by vyžadovala několik celkem zásadních řezů do ústavního textu. Ať už se jedná o navrhované zrušení Senátu, radikální transformaci Ústavního soudu, snížení počtu poslanců nebo zavedení poloprezidentského systému. Zde zůstáváme ve zcela teoretické rovině.
Pokud totiž tyto požadavky za sebou nebudou mít velmi silnou celospolečenskou podporu, prosadit je legální cestou nelze. Některé požadavky by pak dokonce znamenaly otočení celosvětového trendu, což už jde i za hranice teorie.
To když například spolek idealisticky prosazuje, aby se zcela změnil vztah mezi voličem a poslancem směrem k silnější důvěře nebo když žádá takový systém politických stran, který by se navrátil k dominanci masových stran 19. století. Společnost už nic takového minimálně 70 let nechce a je zcela vyloučené, že by tento model ještě kdekoliv mohl být úspěšný. Tato koncepce změny režimu také vyžaduje nedemokratické zásahy do fungování institucí i společnosti, což by mělo být varovné pro všechny politiky.
