Pandemický zákon bez časového omezení je ústavně hraniční. Není to dobrý signál, říká ústavní právník Wintr
Poslanci by se v úterý měli zabývat novelou takzvaného pandemického zákona, který umožňuje vládě vyhlašovat omezující opatření v souvislosti s epidemií covidu-19. Co všechno má novela změnit? Nedává politikům příliš široké možnosti k omezování práv lidí a podnikatelů? A proč má zákon nově platit bez jakéhokoliv časového omezení? Hostem Tomáše Pancíře ve Dvaceti minutách Radiožurnálu je člen Legislativní rady vlády a ústavní právník Jan Wintr.
Kdybyste byl poslancem, zvedl byste pro vládní návrh pandemického zákona ruku, nebo jsou tam ustanovení, se kterými máte jako ústavní právník vnitřní problém?
Poslechněte si celý rozhovor s ústavním právníkem a členem Legislativní rady vlády Janem Wintrem
To je velmi těžká otázka. Myslím si, že novelu pandemického zákona potřebujeme a potřebujeme tento nástroj i po 28. únoru. Zároveň potřebujeme, aby ministerstvo zdravotnictví mělo příležitost regulovat hospody, provozovny, základní a střední školy, což podle současné úpravy nejde. Je tam ale několik ustanovení, která vnímám ústavně natolik pochybná, že bych měl velký problém pro něj v této podobě bez nějakých pozměňovacích návrhů hlasovat.
Můžete detailněji říci, co je z vašeho pohledu největší problém?
Jako největší problém vnímám to nové písmeno N a písmeno U, kde je možné obecným mimořádným opatřením stanovit plošně jakousi samokaranténu všem lidem, kteří mají pozitivní antigenní test, nebo se vracejí ze zahraničí z nějaké rizikové oblasti. Riziková oblast není blíže specifikována. Připadá mi, že na jednotlivce zacílená razantní omezení svobody, jako je povinnost zdržovat se odděleně od ostatních osob, musí být rozhodnuta individuálně, a ne tímto plošným způsobem.
Máte pocit, že tato dvě ustanovení můžou narazit u Ústavního soudu?
Já si myslím, že by mohla. Je to samozřejmě velmi složitá otázka, protože čelíme bezprecedentní situaci, na kterou se hledají právní nástroje. Ústavní soud se k pandemickému zákonu v půlce prosince vyjadřoval. Řekl, že je v pořádku. Toto překročení linie je ale zásah do nejzákladnějších lidských práv. Zároveň něco, co se obvykle dělá individuálním rozhodnutím, se tady nařizuje plošně. Myslím si, že je to něco, co by mohlo mít u Ústavního soudu problém.
Bez časového limitu
Výtky nejčastěji směřují k rozšíření okruhu, co vláda může omezit, k tomu, že opatření podle pandemického zákona má nově vydávat nejen ministerstvo zdravotnictví, ale také ministerstva obrany a vnitra, k výši pokut a také k tomu, že zákon má nově přijít o časové ohraničení.
V tuto chvíli je podstatná část pandemického zákona účinná pouze do konce letošního února. Původní návrh novely počítal s prodloužením do konce srpna příštího roku, ovšem vláda ve středu toto omezení vyškrtla. Chce, aby pandemický zákon neměl žádný takový limit. Je to podle vás v pořádku?
Ministerstvo chce, aby se lidé po pozitivním PCR nemuseli 30 dní testovat
Číst článek
Já myslím, že to není dobrý signál. Původní řešení, že by novela byla prodloužena do srpna 2023, bylo rozumné. Je jasné, že jsme ještě uprostřed pandemie a je potřeba pandemický zákon prodloužit. Zároveň je ale potřeba vnímat, že je to zcela mimořádný nástroj na mimořádnou situaci, která je časově ohraničená.
Tudíž toto mimořádné řešení, které je ústavně hraniční a je přípustné jen proto, že reaguje na mimořádnou situaci, by mělo mít omezenou platnost. Pokud najednou časové omezení zmizelo a ten zákon má platit navždy, tak je tím vysílán velmi nešťastný signál, že něco, co vnímáme jako výjimečný stav, se má stát novou normou. To je něco, s čím nemohu souhlasit.
