Běženci v Calais chtějí dál do Evropy, jejich přílivu se ale místní obávají

Město Calais na severozápadě Francie je poslední zastávkou běženců na cestě do Velké Británie. A velmi často zastávkou konečnou. Zítra se ministři zahraničí členských zemí Evropské unie sejdou k důležitým rozhovorům o společné politice vůči přistěhovalcům. V Calais mají obavy, že běženců uvidí místní obyvatelé ještě více než dosud. A velké sympatie k nim rozhodně nechovají.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tábor běženců Jules Ferry leží na konci města Calais | Foto: Jan Šmíd | Zdroj: Český rozhlas

Tábor běženců Jules Ferry leží na konci města. Před primitivními chýšemi zkouší zpravodaj Českého rozhlasu některé z nich zastavit, ale ukazují, že neumí ani anglicky ani francouzsky.

Je velmi obtížné s někým navázat kontakt.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zatímco běženci v Calais doufají ve své perspektivy v Evropě, domorodci jejich přítomnost nevítají. Informuje Jan Šmíd

„Byl jsem tady před rokem a bylo mnohem snazší s běženci mluvit. Teď mám pocit, že jsou mnohem méně ochotní, v každém případě je to daleko těžší než dříve,“ potvrzuje jeden z novinářů BBC.

Přesto má zpravodaj za nějaký čas štěstí. Asi třicetiletý muž z Eritrey mu vypráví o tom, jak se do Calais dostal.

„Nejprve jsme se dostali do Itálie a odtud jsme museli zaplatit převaděči, který nás převezl autem z Vengimiglie do Nice, protože kdybychom jeli vlakem, tak nás chytnou. Z Nice už jsem jel na sever vlakem a dostal jsem se až sem do Calais.“

Uprchlíci zaplavují francouzské Calais. Chtějí se dostat na kamionech do Velké Británie

Číst článek

„V našem táboře je asi 300 až 400 lidí, do Velké Británie se dostáváme jen těžko, rád bych to zkusil do Skandinávie,“ poznamenává.

Tábor je vlastně v bezprostřední blízkosti dálničního sjezdu, ale kolem jezdí jen auta mířící do průmyslové zóny. V táboře je klid, jeho obyvatelé jsou vůči novinářům apatičtí, ale ne nepřátelští.

Běženci z tábora Jules Ferry v Calais věří v další cestu kamiony | Foto: Jan Šmíd

„Máme tady všechno, co potřebujeme. Od pěti do sedmi je jídlo, jinak nás tady ale nikdo nehlídá, žádná policie. Děláme si, co chceme."

„Věřím, že se odtud brzy dostanu, není to snadné, ale když máte nějaký cíl,“ doufá běženec z Eritrey.

Místní nadšení nejsou

A co běžencům říkají místní lidé? Nemají strach z toho, že jich bude čím dál více?

Asi čtyřicetiletá paní tvrdí, že jejich přítomnost ji nijak zvlášť neobtěžuje, i když pro město to žádná velká reklama podle jejího soudu není. A jak nakonec upřímně dodává, myslí si, že sem tito lidé nepatří.

Obavy z toho, že příliv uprchlíků bude pokračovat, neskrývá asi padesátiletý muž, který v Calais žije celý život.

„Ano, vadí mi. Nemohu říci, že jsou s nimi potíže každý den, to ne. Ale občas se bijí mezi sebou, občas žebrají. Lidé tady si zvykli na to, že musí dávat dvojnásobný pozor, zejména večer, protože utečenci nemají žádné prostředky a zkouší je nějak získat, není to úplně jednoduché.

„Ale já osobně, bych je z hranic vracel zpět, protože pak tady bude opravdový chaos, mohu to říci i ostřeji,“ dodává rázně starousedlík.


Zvětšit mapu

Jan Šmíd, mkp Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme