Každý den je bojem o přežití
Týden po vyhlášení povinné evakuace New Orleansu a 6 dní po řádění hurikánu Katrina je město z velké části konečně vyprázdněno. Federální vláda v posledních 48 hodinách dělá vše proto, aby obyvatelům Spojených států a celému světu ukázala, že už dostává situaci pod kontrolu. Obyvatelé zdevastovaného jihovýchodního cípu Louisiany se pomalu vracejí do menších obcí a měst. Zpravodaj Českého rozhlasu Miroslav Konvalina sledoval jejich boj o přežití pokračující katastrofy ve městečku Slidell.
Toto městečko pár kilometrů od New Orleansu mělo donedávna 25 tisíc obyvatel, vyrábělo se tu leccos, od cihel až po části námořních lodí. Lidé v okolí Slidellu provozovali vodní sporty, chodili na lov a milovali kontakt se zdejší, částečně stále zatopenou přírodou. Věděli, kdy hurikánu ustoupit a jak uvést věci do původního stavu.
Tentokrát ale udeřil takovou silou, že připravil i těm nejsilnějším usedlíkům ze Slidellu životní zkoušku. Cat Curtisová říká, že lidé mají zničující pocity.
"Ve městě Slidell to vypadá jak ve válečné zóně, neposílají nám dostatečně rychle pomoc, alespoň to tak já cítím, lidé stále umírají, stále se snaží některé lidi evakuovat a stále se jim to nedaří. Neposílají dost rychle, to co je potřeba," říká dáma okolo padesátky s unavenýma očima a vypráví o tom, jak už druhý den stojí ve frontách, aby přežili.
"Je to, jako kdyby sem někdo hodil bombu, a nikdo neposílá pomoc dost rychle, aby pomohl lidem, co jsou tady a nemohou odejít. Kdyby tak hnuli zadky a začali něco posílat, mohlo by to více lidí přežít," říká nešťastná žena, která počítá s tím, že bez elektřiny a tekoucí vody budou nejméně 6 týdnů.
Cat Curticová by už dávno z města Slidell odejela, ale její staří rodiče odmítají odejít a její starostí je to, aby nemocní stařečci v pětatřicetistupňových vedrech a bez léků, o které při hurikánu přišli, přežili.
"Moji rodiče jsou zcela bez předepsaných léků. Byla jsem v místní nemocnici, ale nikdo neví, kde léky sehnat." Říká se, že něco zbylo ve farmacii, která je součásti nákupního střediska, a tak se Cat postavila do fronty, mezi ty, kteří přišli nakoupit led, vodu, pily a generátory.
"Zkouším to tady, budu stát ve frontě asi několik hodin, abych jen zjistila, zda mají potřebné léky pro mého otce, kterému je 74 let, matce je 71. Včera jsem stála ve frontě 3 a půl hodiny, abych koupila generátor, abych mohla rozpálený dům, kde rodiče jsou, trochu ochladit. O mě nejde, ale jde o ně."
"Každý den je bojem o přežití, nemohu být venku moc dlouho, protože mi dochází benzin v autě a jak vidíte, benzinky jsou uzavřené." Tam, kde na chvíli otevřeli, byla fronta na celý cen. Děsí se také nákladů, protože provoz generátoru pro zajištění základního chodu domácnosti je přijde na téměř tisíc dolarů měsíčně, aby mohli dýchat.
"Moji rodiče se bojí odejít, opustit svůj majetek, aby nebyli vykradeni. Kdyby nám tak někdo pomohl, starým lidem a dětem!"
