Polská Wilkowa půl roku po velké vodě nemá zdaleka vyhráno
Stres. Deprese. Nejistota, co bude dál. Tak se cítí obyvatelé polské Wilkowé. Vesnice u řeky Visly, která před půl rokem protrhla ochranné valy a většina obce byla během pár minut totálně pod vodou.
Stát sice lidem přispěl penězi na obnovu domů, ale řada místních pořád žije v provizorních kontejnerech a zima už se blíží. Zblízka se o tom přesvědčil náš polský zpravodaj Českého rozhlasu Petr Vavrouška.
Půl roku po povodni to na statku pana Kowala vypadá žalostně. Zatím se mu podařilo zprovoznit jen malý traktor, kterým jezdí sem a tam. Tady byl sad, maliny, chmel. Teď nemáme nic. A z čeho máme žít?, ptá se mě důchodce a vytahuje ze sáčku staré fotky. Jediný majetek, který mu zbyl.
„Žilo se nám dobře a během necelé hodiny jsme o všechno přišli. Sám to vidíte. Zůstal nám jen dům, ve kterém se ale ještě nedá bydlet,“ přiznává pětasedmdesátiletý stařík a zve mě dovnitř. Ukazuje mi prázdné pokoje, vlhké zdi, trhliny ve stěnách. Sem se ještě dlouho nikdo nenastěhuje. „Nevíme jak to přežijeme, čekáme až uhodí mrazy. V domě je nebezpečně, protože nám padají stěny. Bydlíme v kontejneru, který nám přivezli Češi,“ říká mi žena pana Kowala.
Polskou obec Wilkuw navštívil s mikrofonem Českého rozhlasu zpravodaj Petr Vavrouška
„Tady spíme. Ale jsme oblečení do toho, v čem chodíme venku. V noci je nám v kontejneru zima,“ přiznává uvnitř malé buňky důchodce. Osmdesát pět procent území celého okresu bylo pod vodou. Zažili jsme dvě povodňové vlny.
„Škody byly obrovské,“ vzpomíná už v teple své kanceláře starosta Wilkowé Gregorz Teresiňski. „Teď jsme ve fázi oprav a obnovy vesnice. To potrvá ještě tak dva tři roky. Zničené byly školy, cesty, vodovod a samozřejmě domy, sady, hospodářství,“ vypočítává účet povodní starosta.A společně odjíždíme na statek jednoho z místních zemědělců.
Měl jsem šest hektarů sadů a absolutně všechno povodeň zničila. Pěstoval jsem také chmel a maliny. Ztratil jsem zdroj obživy pro svou rodinu a zaměstnance, říká mi Henryk Pawlowski.
„Měl jsem dům o třech podlažích a dvě byly totálně pod vodou. Stála mi v domě více jak měsíc. Teď se snažím díky pomoci státu opravit, co se dá. Pak se pustím do obnovy sadů,“ plánuje Pawlowski.
To na statku pana Kowala se dnes uklízí ve velkém. Přišla i sousedka Krystina.
„Jsme zaměstnaní přes úřad práce. Postupně jdeme dům od domu a pomáháme lidem uklízet tu spoušť po povodni. Je nás dvanáct a práci nám slíbili tak na rok,“ říká mi žena a táhne kus plechu ze stodoly.
„Pořád je velká skupina lidí, kteří nemají kde bydlet. Jsme s nimi v kontaktu, zatím přežívají provizorně v kontejnerech. Nabízíme jim pronájem bytů, které bude platit obec,“ říká starosta. Kowalowi ale odmítli.
„Na zahradě máme prasata ve chlévě. Ten jsme rozdělili na půl a v jedné části budou v zimě bydlet zvířata, ve druhé my s mužem,“ dodává paní Kowalová. S jejím manželem jdeme do chléva.
„Tady to okno upevnili zatím jen pěnou, stěny mají ještě omítnout, na podlahu dáme desky. Máme malou pícku a tady přečkáme zimu,“ říká rolník a snaží se otevřít nová kamínka. „Řekli mi, že mám topit, aby ty stěny vyschly,“ hlásí pan Kowal a přihazuje do kamen. Prasata za stěnou znuděně pochrochtávají.
Letošní povodeň změnila ve Wilkowé život více než tisícovce rodin. Řada z nich přišla o všechno. „Musíme žít dál, potřebujeme ale sociální pomoc tak na další rok dva, než se znovu urodí první ovoce v sadech. Pak bude zase dobře,“ doufá Henryk Pawlowski.
