První německý hraný film o náletu na Drážďany diváky zaujal
Drážďany. Takhle jednoduše pojmenovali tvůrci vůbec první německý hraný film o gigantickém náletu na saskou metropoli v únoru 1945. Dvoudílné televizní drama o zkáze historického města, vysílala v neděli a včera německá televize ZDF. Zájem televizních diváků o film, jehož jádrem je netradiční milostný příběh, byl enormní. Přijetí u kritiky pak nejednoznačné.
61 let trvalo německým filmařům, než se odhodlali téma nechvalně proslulého náletu na Drážďany zpracovat. 13.února 1945 změnily britské bombardéry město v trosky a zabily minimálně 25.000 lidí. Podle mnoha expertů, včetně britských a amerických, byl mohutný nálet v této fázi války zbytečný.
"Nestačí, když řekneme, že bombardování Drážďan nebylo nezbytné," prohlásil pro televizi ZDF anglický herec John Light, představitel hlavní role sestřeleného pilota britského bombardéru Roberta, do kterého se zamiluje německá zdravotní sestra Anna.
Sami autoři upozorňují - "Drážďany" jsou protiválečný film, který se nesnaží hledat viníky, ale který chce usmiřovat. Uznávaný historik Arnulf Baring na stránkách deníku Die Welt napsal, že právě tato "hyperkorektnost", snaha neudělat krok nesprávným směrem a uspokojit všechny zainteresované strany, posouvá film mezi kýče.
Poklonu naopak tvůrcům televizního velkofilmu vysekl známý britský historik druhé světové války Richard Overy. Ten si původně myslel, že půjde o další černo-bílý náhled na děsivé bombardování saské metropole. Teď ale říká: "je to citlivý snímek, který by měli vidět jak Angličané, tak Němci."
Nápad vylíčit zkázu Drážďan na pozadí lovestory sestřičky z nemocnice a sestřeleného britského pilota je rozhodně zajímavý a realizace v podání špičkových německých herců dojemná. Horší je to už s tím si takovou lásku v únoru 1945 vůbec představit, stejně jako vůli do břicha postřeleného Roberta, který z místa dopadu svého bombardéru v okolí Magdeburku ujde desítky kilometrů zrovna do Drážďan.
Filmu se ale nedají upřít senzační počítačové efekty, naprosto ojedinělé nejen na německém, ale i evropském plátně. Na počítačových monitorech vznikaly nejen virtuální a stoprocentně hodnověrné svazy britských bombardérů Lancaster, ale částečně i peklo hořících Drážďan. Právě při natáčení inferna v ulicích bombardovaného města, se režisér Roland Suso Richter dostal do nepříjemné situace a to nejen proto, že byli herci a kaskadéři vystaveni značnému nebezpečí.
"Museli jsme onu ohnivou bouři ukázat s potřebným citem, protože jsme netočili žádný akční film a chtěli jsme snímek předvést i lidem, kteří bombardování zažili."
Pro představitelku zdravotní sestry Anny, šestadvacetiletou Felicitas Wollovou bylo natáčení citovou záležitostí. Jak se svěřila ZDF, bombardování Drážďan totiž zažily a přežily její babička a prateta.
"Den ode dne mi víc a víc docházelo, jak moc jsem s touto částí dějin spojená. Kdyby tehdy moje rodina bývala bombardování nepřežila, tak bych vůbec neexistovala..."
První díl velkofilmu přilákal v neděli večer k televizním obrazovkám, možná až překvapivě, skoro 13 miliónů Němců. To je 32 a půl procenta všech lidí, kteří měli v tu chvíli zapnutý přijímač. Konkurenční veřejnoprávní ARD, která ve stejném čase vysílá populární krimiseriál Místo činu, měla sledovanost zhruba poloviční.
