V Bruselu už popáté vítali malé české občánky
V Česku už desítky let funguje tradice zvaná vítání občánků. Pyšní rodiče přijdou se svými dětmi na radnici, přihlíží dojaté babičky a dědečkové. Také v Bruselu žijí stovky Čechů, a tak i tam české velvyslanectví uspořádalo už popáté vítání občánků.
Sedmiletý František nejdřív zahrál na piáno ukolébavku, a pak se už rodiče se svými novorozenci v náručí postavili do dvou řad, aby od pana velvyslance převzali pamětní medaili a malou plyšovou hračku.
V sál českého velvyslanectví plném rodičů a jejich malých dětí ale chybí další tradiční aktéři vítání občánků, babičky a dědečkové. Život v cizině pro rodiče znamená, že se musejí obejít bez nich. Nezdá se ale, že by jim to vadilo.
„Nevadí nám, že to je tady. Podobnou situaci jsme zažili při prvním synovi v Praze. Také se to konalo na radnici ve Smíchově a také to bylo v tomto počtu, jenom se ženou a s jedním dítětem,“ říká Josef. V náručí má syna Matyáše, jemuž se během rozhovoru usilovně snaží zabránit v rozkousání rozhlasového mikrofonu.
V sále ale není slyšet jen čeština. Sophie na svou malou dceru mluví francouzsky. Je Francouzka, ale je vdaná za Čecha, který pracuje v Bruselu. Jejich dcera tak patří mezi české děti narozené v Belgii.
„Na našem konzulátním oddělení se každoročně zapíše více jak stovka nově narozených dětí,“ říká shromážděným rodičům česká konzulka v Bruselu Hana Pešková. Mezi Čechy v Bruselu tak stárnutí populace rozhodně nehrozí.
