Zahraniční tisk o odstoupení nizozemské vlády

Komentátoři zahraničních novin rozebírají důvody rezignace nizozemského kabinetu a kladou si otázku, zda byly čistě morální. V souvislosti s blízkovýchodním konfliktem se zase ptají, jaký je rozdíl mezi Slobodanem Miloševičem a Arielem Šaronem. Listy si také všímají politické role bývalého afghánského krále po jeho návratu z mnohaletého exilu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Vypadá to, jako by celá nizozemská vláda převzala politickou zodpovědnost za chyby svých předchůdců, napsal dnes Frankfurter Allemeine Zeitung. Jestli to ale byly čistě morální důvody, které vedly vládu k odstoupení, není úplně jisté. Téměř měsíc před novými volbami se vkrádá podezření, že tento manévr není zapříčiněn jen záchvatem studu. Šance třístranné koalice nejsou právě nejlepší a tak možná někomu přišlo na mysl, že by bylo lepší osvobodit se od ohledů na své partnery.

Na druhé straně nelze přehlížet, že o postupu Nizozemců v Srebrenici, který byl dosud s oblibou přecházen mlčením, byla nakonec představena zpráva, která mnohým ke cti nepřidá. Není to tedy jen vypočítavost, co vedlo k pádu vlády, píše německý list.

Nizozemská vláda konečně udělala to, k čemu žádná jiná západní vláda neměla odvahu - přiznala spoluzodpovědnost za krveprolití během bosenské války v devadesátých letech, poznamenává dnes britský The Financial Times. S volbami za dveřmi není možná odstoupení premiéra Koka a sebeobětování vlády to nejlepší. Kok na sebe převzal zodpovědnost nejen za Holanďany, ale i za další Evropany, zahanbené nečinností vlastních vlád.

Srebrenica tak bude navždy kazit jinak působivý výkon této vlády. Koalice středopravicových a liberálních stran totiž dokázala po několik let udržet silný ekonomický růst, snížila míru nezaměstnanosti na dvě procenta a ozdravila veřejné finance. Až nedávné zpomalení růstu a zvýšení inflace zbavily Kokův úspěch lesku, dodává The Financial Times.

Jaký je rozdíl mezi Slobodanem Miloševičem a Arielem Šaronem? ptá se americký Los Angeles Times a sám si odpovídá: Zatímco první už stojí před soudem pro válečné zločiny, druhý stále ještě vede okupační armádu. Miloševič stejně jako Šaron uplatnil teroristické taktiky vůči sousedním národům. Odpor okupovaného národa nemusí být pěkný, pokud ho zrovna nevede nějaký téměř světec jako byli Mohándas Gándhí nebo Nelson Mandela. Arafat je všechno, jen ne svatý, a jeho ruce jsou od krve.

Vyhazování měst na Západním břehu do povětří snižuje kdysi hrdou izraelskou armádu na morální úroveň sebevražedných útočníků. Srbové i Izraelci během druhé světové války velmi trpěli a hledali mír uvnitř bezpečných hranic. Nejistota a historické zvraty je však dovedly až do role utiskovatele. To je pravý opak toho, co sionisté, kteří Izrael zakládali, měli na mysli, dodává Los Angeles Times.

Jak poznamenává dnešní Sydney Morning Herald, návrat bývalého krále Mohammeda Zahíra Šáha po 34 letech v italském exilu do Afghánistánu, by měl jeho zemi velmi ovlivnit. Většina Afghánců v něm vidí symbol tolik potřebné národní jednoty. Přesto Zahírova politická role bude víc než jen symbolická. Dostane příležitost, aby pomohl Afgháncům na jejich cestě k demokracii a stabilitě. I když totiž 87letý Zahír prohlásil, že neobnoví monarchii, očekává se, že sehraje důležitou roli v post-talibánské politice.

Kdekdo mu přitom radí, aby se vyvaroval dávných chyb, kdy se obklopil bezpočtem patolízalů a oportunistů. Právě oni by ho nakonec mohli zbavit jedinečné příležitosti, spolurozhodovat o budoucnosti Afghánistánu. Není časté, aby monarcha dostal druhou šanci a tak by toho měl Zahír Šáh využít, uzavírá australský Sydney Morning Herald.

Pětina lidstva žije v chudobě, bojuje o přežití s méně než jedním dolarem denně a propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje, napsal japonský deník Asahi. Kde ale vzít obrovské sumy pro ekonomický rozvoj nejzaostalejších zemí? Takovou otázku si položili i účastníci nedávné konference OSN v mexickém Monterrey. Není však jednoduché zvětšovat pomoc chudým, když se hospodářská situace tolika rozvinutých zemí zhoršuje.

Samo Japonsko bylo nuceno snížit svůj rozpočet na rozvojovou pomoc o deset procent. Americký prezident Bush v Monterrey slíbil chudým zemím rozsáhlejší pomoc, neboť jak uvedl, chudoba plodí terorismus. Podobně se zachovala i Evropská unie, zatímco Japonsko se ani nezúčastnilo. A přesto: aby se snížil počet chudých ve světě, je třeba aby skutky zastínily slova, dodává tokijský Asahi.

Radka Průšová, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru