Zalepená okna, zazděné dveře. Bulhaři opouštějí chudé oblasti, utíkají za prací do ciziny
Evropská unie se před deseti lety v lednu rozrostla o dvě země. Ke společenství přistoupily Bulharsko s Rumunskem. Dnes je Bulharsko stále nejchudším členem unie, navíc ho ohrožuje emigrace. Řada Bulharů odchází za prací do ciziny. Tamní akademie věd odhaduje, že v příštích deseti letech ze země odejde asi 400 tisíc kvalifikovaných pracovníků. Dopady emigrace jsou velmi citelné v regionu na severozápadě Bulharska, kde se venkov vylidňuje.
Domy s okny zalepenými papírem, nebo dokonce se zazděnými dveřmi. Nestojí tu žádná auta, nekouří se z komínů.
Některé vesnice na severozápadě Bulharska jsou úplně opuštěné, jinde zůstala jen hrstka obyvatel. Okresy Vidin, Montana a Vraca patří mezi nejchudší regiony v Evropské unii. Hlavně mladí lidé odsud odcházejí do velkých bulharských měst nebo do ciziny, především do Španělska nebo Itálie.
Zalepená okna, zazděné dveře. Bulhaři opouštějí chudé oblasti, utíkají za prací do ciziny. Na místě natáčel Pavel Novák
V továrnách v šedesátitisícovém městě Vraca pracovalo podle viceprezidentky zdejší obchodní a průmyslové komory Iliany Filipové pět až osm tisíc zaměstnanců.
Byl tady podnik na zpracování oceli, chemička a také se tu vyráběli součástky pro zbraně.
Po takzvané privatizaci jsou ale všechny zavřené nebo z nich zbyly malé části. Ztráta zaměstnání je důvod, proč lidé oblast na severozápadě Bulharska opouštějí.
„Asi čtvrtina lidí z mladé generace už z našeho regionu odešla. Někdy se ale také vracejí. Vystudovali v Evropě nebo v Americe a rozhodují se, kde by začali podnikat nebo pracovat. Jestli v Sofii, nebo tam, odkud pocházejí. A zjišťují, že tady je mnohem menší konkurence,“ přibližuje Filipová.
Příkladem takového navrátilce může být 28letý Dimitar. Jako student hodně cestoval. Žil ve Spojených státech i v Německu. Mnohem víc se mu ale líbí žít doma v Bulharsku. V rodné Vrace má přátele a hlavně práci.
„Podnikání v Bulharsku trpí tím, že odcházejí schopní pracovníci. Ve Vrace bohužel není moc podniků, které by nabízely dobrá místa. Já jsem měl to štěstí, že jsem je našel,“ říká Dimitar, který je zaměstnaný ve firmě Rommtech 3S, která vyrábí elektronické součástky.
Tamní manažer Ivo Varganov se chlubí moderními stroji, které na desky s tištěnými spoji instalují drobné součástky. V hale továrny je i úplně nová 3D tiskárna.
„Letos jsme s pomocí evropských fondů investovali do našeho strojového vybavení 800 tisíc eur. Na 60 procent z té částky jsme dostali od Evropské unie,“ popisuje Varganov.
Továrna vyrábí například GPS moduly pro výtahy pro rychlé spojení lidí v kabině s obsluhou v případě poruchy. Dodává komponenty pro registrační pokladny, poplašná zařízení nebo elektronické součástky pro kamiony. Produktem továrny jsou také diodové lampy.
„Před rokem 2007 jsme měli osmdesát zaměstnanců. Byli jsme také v menší budově. Když jsme vstoupili do Evropské unie, stoupl počet našich zaměstnanců na 150. Také náš obrat se za deset let zvýšil skoro na trojnásobek,“ doplňuje Varganov.
Průměrný věk zaměstnanců ve firmě Rommtech 3S v bulharské Vrace je třicet pět let. Práci tu našli hlavně mladí lidé. V továrně pracuje i dvacet mladých vývojářů. V Sofii by za podobnou práci dostali podle Varganova možná dvakrát až třikrát víc, ale ve Vrace je život oproti hlavnímu městu mnohem levnější.
Z firmy odejdou podle Varganova tak jeden až dva zaměstnanci za rok. Někteří zkoušejí štěstí ve Velké Británii nebo v Německu, ale pak se často zase vracejí.
Továrna na elektronické součástky ve Vrace je jednou z těch, která s pomocí evropských dotací pomáhá zastavit útěk obyvatel z nejchudší severozápadní části Bulharska.
