Češi znovu nacházejí zálibu ve šnecích. Počet hlemýždích farem roste
Češi stále více přicházejí na chuť šnekům. Za hlemýždě si ale připlatí, kvalitě šnečího masa totiž odpovídá i cena. Zájemci za kilogram, tedy asi 350 šneků, zaplatí až 700 korun. Šneci se kromě kuchyní využívají i v kosmetickém průmyslu. Zatímco před pár lety bylo v Česku jen několik farem, dnes jich jsou desítky a ve šnečím byznysu se točí stovky tisíc korun.
„Africký šnek helix aspersa maxima je jen o kousek větší než náš druh šneka,“ ukazuje bývalý kulturista Tomáš Pavíza.
Takových šneků na svou farmu na Domažlicku vysadil před třemi lety dva tisíce. Dnes jich má víc než milion a šnečí byznys ho živí. Podnikatel prochází velkým stanem a ukazuje ohrádky, ve kterých hlemýždi rostou:
„Je to šedesáticentimetrový plot, který je opatřen speciálním nátěrem, přes který se šnekům nechce.“
Na podzim ale Tomáš Pavíza šneky z ohrádek posbírá a přenese do jiné části farmy na zpracování. Vyhladovělé a tedy vyčištěné a spící šneky pak hází do vroucí vody. Vařit by se měli alespoň šest hodin, aby jejich maso nebylo tuhé.
„Vyrábíme různé druhy paštik, zavařované maso v zeleninovém vývaru, v hovězím bujónu. Ale nejznámější výrobek ze šneka jsou šneci po burgundsku. Je to šnečí maso uvařené v bujónu, vrácené do vyčištěné ulity a zavíčkované bylinkovým máslem,“ popisuje.
Gurmáni ale mají zájem i o šnečí kaviár, tedy bílá vajíčka hlemýžďů. Ten z farmy Tomáše Pavízy je na světové úrovni a zájem o něj překvapil i samotného farmáře.
O francouzskou specialitu z českých ohrádek je zájem i v zahraničí. Nově by tak šnečí kaviár nebo šneci po burgundsku mohli putovat třeba do Španělska, Itálie, ale i Číny.
Původně domácí mazlíčci
Na hlemýždích vydělala například i Barbora Jurková z Olomouce. Původně koupila dva africké hlemýždě dětem, dnes jich má plnou farmu a zásobuje jimi restaurace.
„V současnosti dodáváme do 10 až 15 restaurací po celé republice a zájem vzrůstá. Máme motto, že naučíme jíst Čechy šneky,“ říká.
Šnečí boom na talíři potvrzuje i prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek. Jejich hlavní sezona přijde už za pár týdnů, tedy na Vánoce.
„Restaurace se snaží přizpůsobovat chutím našich zákazníků, kteří začínají tuto specialitu znovu objevovat. I to je důvod, proč tady přibývá farem, které se tím zabývají,“ vysvětluje Stárek.
Kosmetika z hlemýždě
Hlemýždi se v posledních letech používají i v kosmetickém průmyslu. Třeba manželé Sekelovi z Rokycan ve svém byznysu před osmi lety vsadili na krémy ze šneků z Chile.
Jaroslav Sekela ale vyvrací fámu, že se kosmetika vyrábí ze slizu: „Je to mylná informace, že je to ten sliz, po kterém se šnek pohybuje. Ten sice také obsahuje některé důležité látky, ale primární surovina se získává drážděním šneka, který pak mezi nohou a ulitou vytváří pěnu, extrakt. Ten se pak zachytává do nádob, čistí se a filtruje, aby tato látka byla úplně čistá.“
Dnes mají manželé stovky odběratelů a šnečí krémy používá i pan Sekela: „Já ho používám po holení.“
Ozdravení pleti dotáhla nejdále kosmetická studia v Tokiu. Aby zbavila své klientky vrásek, přikládají jim na obličej živé šneky.
