Michels: K záchraně eura je zapotřebí kombinace podpůrných fiskálních instrumentů
Po ekonomické krizi a recesi přichází další strašák. Je jím dluhová krize v eurozóně. Ta mimo jiné rozproudila debaty o tom, zda eurozóna a euro jako společná měna vůbec mohou přežít letošní rok. Ekonom Citibank Jürgen Michels se domnívá, že k zániku měnové unie nedojde.
Evropa se ale k problému dluhů musí postavit zodpovědně. Barbora Kreuzerová se Jürgena Michelse mimojiné zeptala, jak by se měla eurozóna a potažmo celá Evropská unie nyní zachovat?
Myslím, že jsme viděli mnoho zemí v rámci eurozóny i mimo ni, zavádět opatření proti dluhové krizi. To je dobrá zpráva, pokud to srovnáme se Spojenými státy, kde stále celý ten problém odkládají. V zemích eurozóny došlo alespoň k rámcovým úpravám. Při nadměrném schodku se ale podobné změny vztahují i na země mimo Eurozónu. A tyto země se s tím nyní vyrovnávají. Nejspíš bychom ale měli vidět mnohem více fiskálních úprav. Pokud totiž po realizaci všech fiskálních úspor, zvýšení daní a snižování výdajů, ekonomika neporoste, bude ten úspěch velmi krátkodobý. Dobrá věc na celé finanční krizi ale je, že vlády států Eurozóny nezvolily nejednodušší cestu ve smyslu snížení důchodů nebo zvýšení důchodového věku. Místo toho řeší demografické záležitosti pomocí penzijních reforem a dělají další méně viditelné a méně populistické věci. Myslím si, že jsou na správné cestě, i když ta bude ještě hodně náročná.
Co by měly evropské země v současné době dělat pro to, aby nedošlo k prohlubování celé dluhové krize a nezvětšovala se tak i pravděpodobnost pádu eura?
Získat tučný podpůrný balíček od Evropské unie, od zemí Eurozóny a Evropské centrální banky, jakožto zakládající instituce. Zároveň musí být vyřešeno mnoho fiskálních problémů například ve Španělsku a dalších státech.Tam musí vzniknout celé kombinace fiskálních opatření. Zároveň musí přijít podpora i od silnějších zemí.
Pokud mluvíme o silnějších zemích, bude to Německo, které potáhne evropskou ekonomiku?
Ano, myslím si, že to bude Německo. Jeho pozice bude dle mého názoru ještě důležitější než doteď, protože růst nezaznamenal pouze export. Očekávám, že v následujících letech se výrazně zvýší i domácí poptávka a Německo bude motorem ekonomického růstu Evropy i v několika následujících letech.
Často slyšíme, že už máme to nejhorší za sebou, že přichází oživení. Je podle vás už definitivně po krizi?
Ne. Čekají nás další stress testy evropských bank a uvidíme, že ty mají ještě spoustu práce před sebou. V porovnání s Evropou myslím, že Spojené státy hlídají stav bankovnictví lépe než Evropská Unie. Měli totiž dostatek sil na to vyrovnat se krizí v jejím průběhu. Evropa svůj domácí úkol ve správnou chvíli nesplnila a proto se stále potýká s problémy z roku 2007 a 2008, kdy ta finanční krize probíhala. Musíme zavést dodatečná opatření na evropské úrovni abychom vyřešili zbývající problémy a dokud toto neuděláme, stabilní růst a uzdravení naší ekonomiky je nepravděpodobné.
Myslíte si, že by se krize mohla znovu prohloubit a že by tak došlo k naplnění modelu takzvaného dvojitého V?
Ne, to si nemyslím. Existuje velká podpora v oblasti monetární politiky. Několik dalších úprav se chystá. Když se podíváme na americké společnosti, tak vidíme, že splnily své povinnosti ve zlepšování jejich rozvah. Podobný vývoj vidíme i v Evropě. Proto si nemyslím, že se vrátíme zpět do recese. Některé země sice mají velmi slabý růst, ale to neznamená, že se do té recese vrací.
Česká národní banka se rozhodla, že nebude hýbat s úrokovými sazbami a ponechala je na historickém minimu 0,75%. Jaká je podle vás nyní správná strategie, kterou mohou centrální banky zvolit?
Centrální banky musí podporovat bankovní sektor a ekonomiku a předcházet inflaci. Součástí boomu asijského trhu je fakt, že šly nahoru ceny komodit. To zvyšuje riziko inflace a tlačí i na domácí ceny. Největší zodpovědnost v této oblasti má Britská centrální banka, kde je letos inflace 4.5 až 5%. Evropská centrální banka a Federální rezervní systém Spojených států zatím problémy s inflací nemají, proto mohou být relativně neochotní zvyšovat sazby. Nicméně Evropská centrální banka by se sazbami měla něco udělat ve druhé polovině tohoto roku. V dlouhodobém měřítku by totiž nečinnost centrálních bank ekonomickému systému velmi uškodila, protože v určitém momentu by muselo dojít ke skokovému zvýšení sazeb.
