Toto očekávání v rozhovoru s Romanem Chlupatým vyslovil i jeden z nejuznávanějších akademiků zabývajících se mezinárodními vztahy, profesor Princeton University Robert Keohane.

„Souhlasím s jedním baseballovým manažerem, ať už to byl kdokoli, který řekl: nikdy nepředpovídej - a to hlavně budoucnost. Myslím si totiž, že předvídat věci je obtížné. Můj vlastní názor je takový, že v Evropě nebudeme svědky posilování vzájemných vztahů. A to kvůli odporu, který k tomu lidé mají. Berte to tak, že evropské státy jsou demokracie a ty reagují na požadavky veřejnosti. Proto si myslím, že uvidíme větší odcizení. Už nyní je jasné, že evropská měnová unie není v rovnováze. To znamená, že státy mají jednotnou měnu, ale v podstatě stále praktikují nezávislou měnovou a fiskální politiku. I přes formální konvergenci reálně na nějaké přiblížení se nepřistoupily. A to je neudržitelné. Stejně tak si myslím, že by nebylo udržitelné vynutit si nějakou nadvládu Německa nad ostatními. A pro Německo by nebylo udržitelné, aby za všechny platilo. Proto bych nebyl překvapený, kdyby měnová unie oslabila a kdyby došlo k jistému odcizení. Nakonec, kdyby Irsko, Portugalsko a Španělsko nebyly v unii, měly by možnost devalvovat měnu. Což je tradiční řešení pro situaci, ve které jsou. Ale oni to nemohou udělat, protože jsou v měnové unii. A proto bych nebyl překvapen, kdyby došlo k jistému uvolnění těchto měnových vazeb,“ míní profesor Keohane.

„Evropa má nyní velké vnitřní problémy. Spojené státy také. Na druhou stranu Čína a další rozvíjející se země rychle rostou – což se netýká jen hospodářského růstu. Znamená to, že je nadvláda Západu pryč, že jsme v tomto slova smyslu svědky zásadní změny?“

„To skrývá dvě různé otázky, Romane. Jednou je, zda je nadvláda pryč. A to není. Není pryč, dokavad skutečně nezmizí. A tak tomu není, protože Spojené státy a Evropa jsou stále nejbohatší země na světě, a protože jsou to také dva nejvlivnější hráči ve světě mezinárodní politiky. Takže to ještě není pryč. Ale jistě nyní dochází k obrovské změně. A pokud budou věci pokračovat tempem, jehož jsme v posledních několika letech byli svědky, dalších deset, dvacet let, tak skutečně zažijeme zásadní změnu. Takže, jde o dvě otázky. A já si myslím, že je pro Západ v této souvislosti nezbytně nutné, aby změnil svou politiku a politickou ekonomii. Je až do očí bijící, jak jsou politické systémy v mnoha demokratických zemích jaksi porouchané a nebo přinejmenším jak pokulhávají; a jak kvůli tomu nejsou schopné dělat těžká rozhodnutí. No a lidé jsou pro změnu zvyklí na to mít všechno, co si zamanou; na to, že nemusí dělat těžká rozhodnutí. Určitě nejsou připraveni na to tlačit na vlády, aby těžká rozhodnutí dělaly. Proto se nedělají. A já si myslím, že to, zda to současné přeskupení sil povede k zásadnímu poklesu vlivu Západu, bude nakonec záviset na tom, jestli Západ dokáže reformovat svou politiku a politickou ekonomii a jestli tak bude schopen dělat těžká rozhodnutí, která jsou pro jeho hospodářskou budoucnost nezbytná.“

„Co konkrétně si pod tím máme představit, jaká těžká rozhodnutí musí Západ udělat?“

„Spojené státy musí zkrotit svůj dlouhodobý deficit. A to bez toho, aby to způsobilo opětovný pád do recese. Dohoda mezi prezidentem Obamou a Republikány ale způsobila to, že se řešení tohoto problému o dva roky odloží. A to díky opatřením, která budou mít pravděpodobně na ekonomiku v krátkodobém výhledu pozitivní vliv. Což ale neřeší dlouhodobý problém. Dlouhodobé výhledy počítají s tím, že za deset let deficit dosáhne úrovně sedmi a nebo osmi procent HDP. A to je, bezesporu, neudržitelné. Přesto ve Spojených státech zatím nikdo neudělal s tím spojená těžká rozhodnutí. Komise Simpson-Bowles některá z nich navrhla a získala pro ně i většinu hlasů - ale ne potřebnou většinu. Zvolení politici se pod něco podobného prostě ještě nepodepíšou. Veřejnost se totiž ještě neprobudila a neuvědomila si, že je čas na tvrdá opatření. Jedním problémem je to, co přispívá k navyšování deficitu – zachování a nebo navýšení výhod a výdajů a nebo snížení daní. A druhým to, že je jen málo politiků připraveno lidem říci, že nakonec budou muset přijmout s tím související věc. A tou je snížení výdajů a pravděpodobně zvýšení daní.“

„Platí to samé i pro Evropu?“

„Někteří Evropané jako Britové k tomu přistupují hodně odlišně. Což zřejmě přibrzdí jejich hospodářský růst. Otázka je, zda je to v krátkodobém výhledu správné rozhodnutí a nebo ne. Mě se zdá, že zvolili druhý extrém, Což asi také není úplně správné, protože škrtají hodně a moc rychle. Tím ohrožují hospodářské oživení. Zdá se, že nikdo teď není schopen vymyslet politiku, která by podpořila křehké ozdravení a zároveň přesvědčila investory a veřejnost o tom, že v budoucnu bude existovat udržitelná fiskální rovnováha.“

„Jinými slovy, ať se děje cokoli, říkáte, dříve a nebo později čekají Západ těžké časy...“

„Ano, budeme muset udělat určitá rozhodnutí. Nemůžete mít sedmi, osmi, desetiprocentní schodek doplněný výrazným deficitem na běžném účtu navěky. To je fantazie. Někdo to musí financovat.“

Celý rozhovor s profesorem Princeton University Robertem Keohanem si můžete poslechnout na Rádiu Česko dnes od 15:35.

Roman Chlupatý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít