Španělští lidovci chtějí snížit deficit i výdaje centrální vlády
Španělsko se připravuje na nedělní předčasné volby. Politologové předpokládají, že skončí vláda socialistů a zvítězí lidovci. Jejich lídrem je Mariano Rajoy, který slibuje, že vyvede zemi z dluhové krize. Chce zajistit nižší výdajový strop centrální vlády i snížení deficitu.
Podle hlavního ekonoma Era Poštovní spořitelny Jana Bureše by nová španělská vláda měla hlavně dostát svým původním slibům:
„Pokusit se v periferních ekonomikách primárně dodržet rozpočtové schodky pro tento rok a nějaký střednědobý plán, který mají Španělé pro roky 2012 a 2013. Pokročit s reformami na pracovním trhu a vyšší dohled nad nedisciplinovanými regiony.“
O stavu španělské ekonomiky mluvil ve Světě o druhé na Rádiu Česko hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny Jan Bureš
Bureš totiž vidí ve španělské ekonomice tři zásadní problémy:
„Prvním a asi nejdůležitějším z nich je neefektivní pracovní trh, kde Španělsko patří celosvětově k zemím s nejvyšší nezaměstnaností především mezi mladou populací. To je klíčový problém, který dlouhodobě ekonomiku svazuje, a kdyby ho Španělé neměli, mohli by být prvotřídně konkurenceschopnou ekonomikou.“
„Další dva problémy jsou problémy ve finančním sektoru. Především s tolikrát skloňovanými regionálními záložnami cajas, kde bude pravděpodobně muset španělská vláda razantněji pokročit k nějaké dokapitalizaci a konsolidaci tohoto sektoru,“ říká Bureš a pokračuje:
„Třetí úroveň problému vidím na regionální úrovni. Španělsko má relativně disciplinovanou centrální vládu, ale velice nedisciplinované regiony, které zhoršují renomé španělského veřejného sektoru na finančních trzích.“
Reformy prý přišly pozdě
Opozice vytýká vládě José Luise Zapatera, že začala s potřebnými reformami příliš pozdě. Podle Bureše se španělská ekonomika může za určitých okolností vzpamatovat: „Mezi periferiemi eurozóny patří Španělsko k těm zemím, které byly v implementaci reforem spíše rychlejší.“
„Hlavním problematickým bodem z hlediska naplňování fiskálních cílů byly skutečně regiony. Myslím si, že mírný optimismus může být v případě Španělska na místě,“ míní Bureš a pokračuje:
„V tuhle chvíli už napětí na španělských nebo italských trzích není tolik o tom, co přímo udělají domácí vlády, ale také co udělá eurozóna jako celek. Strach z eventuálního rozpadu eurozóny je už tak velký, že si jednotlivé národní vlády sami nedokážou pomoct tak, aby zklidnily současné napětí.“
