Česká republika, roaming, migrační kvóty a směrnice o zbraních

Jsem dalek přístupu „vše z Bruselu je správně“. Je mylný, stejně jako „vše z Bruselu je špatně“. Je totiž třeba vědět, že v Evropské unii rozhodují především členské státy.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Evropské instituce se kvůli brexitu musí stěhovat.

Evropské instituce se kvůli brexitu musí stěhovat. | Foto: pixabay.com

A proto je mezi členskými státy potřeba umět jednat a vědět, kdy zatlačit, jak sehnat spojence a kdy se smířit s většinou. A to zatím České republice moc nejde. Mnohdy bojujeme předem ztracený boj i poté, co už skončil.

Členský stát, který chce v Evropské unii uspět, musí mistrně ovládat jemné finesy diplomacie. V případě České republiky se zdá, že jí tato státnická disciplína moc nejde. Alespoň podle vývoje kolem jednání o ukončení poplatků za roaming, o reformě azylové politiky a směrnici upravující pravidla držení zbraní.

Jednoznačný a spravedlivý. Zástupci zemí EU schválili plán pro vyjednávání Brexitu

Číst článek

V případě prvním členské státy schválily nařízení, díky němuž nebudeme muset platit hříšné roamingové poplatky za volání v jiných zemí Evropské unie. Zlevní i poplatky za datové připojení.

Jedná se o opatření, které zajisté ocení nejeden z Čechů mířících do zahraničí. Připomínám, že jen v roce 2016 počet cest do zahraničí delších než čtyři dny přesáhl sedm milionů. A česká stopa v tomto jednání o opatření výhodném pro občany?

Bývalý ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek se v Bruselu podle svých kritiků jako lev bil za mobilní operátory. Cestování do zahraničí je prý elitářské, Češi nikam stejně nejezdí a zdraží jim volání doma. Celá kauza se rozrostla natolik, že Jan Mládek už není ministr. Místo toho se podíval na okraj propadliště politických dějin. Nu a ostatní členské státy si vše pamatují.

Čas obchodovat a čas ustoupit

V případě směrnice o zbraních platí, že i zde jsou ostatní státy ve shodě. Směrnice reaguje na neblahou minulou praxi, kdy v jednotlivých zemích EU nebyla stejná pravidla pro prodej a držení zbraní.

Tak se stalo, že si teroristé mohli na Slovensku pořídit takzvané expanzní zbraně, které upravili a v roce 2015 zaútočili ve Francii. Zabili sedmnáct lidí, další zranili. Slovensko v reakci slíbilo zpřísnit liberální zákony a vše se následně upravilo v celé Evropské unii.

Brexit coby bič na cizince v anglickém fotbale

Číst článek

Protože ruku na srdce, kdo potřebuje k sportovní nebo rekreační střelbě poloautomat se zásobníkem nad dvacet nábojů? Nebo na myslivecký lov? Moudrý stát by tedy seznal, že ostatní se shodují, boj je ztracený a je čas ustoupit. A své výhrady by včas zobchodoval za něco jiného, na čem mu záleží. Třeba v oblasti dotací nebo migrační politiky. Kdežto u nás se ministr vnitra Chovanec fotí s puškami, chystá evropskou žalobu a s ostatními politiky mluví o odzbrojení občanů, což ve směrnici není.

V neposledním případě je opět na stole návrh reformy azylové politiky, kde maltské předsednictví přišlo s kompromisním návrhem. Jeho podstatou je, že ostatní státy se mohou podílet i jinak než přijímáním azylantů. To je velká šance, jak může projevit Česká republika ochotu ke kompromisu. Vzhledem k navrhovaným finančním náhradám, případně počtu vyslaných expertů to nebude levné, ale cesta to je.

Jenže je otázka, jestli se v předvolební kampaní stižené České republice najde vůbec politik s dostatečným vlivem, který dokáže využít příležitost. Vysvětlit, že reforma azylové politiky a nouzové migrační kvóty nemají nic společného s kvótami již přijatými a platnými. A zdali tedy proběhne reálná debata na základě fakt místo emocí. Anebo jestli se česká diplomacie a politická scéna pustí zase do předem prohraného boje. A bude přehlasovaná.

Ono totiž jednou z výhod Evropské unie je vytvoření prostoru pro vyjednávání, kde se členské státy mohou bít za své zájmy jako lvi. Způsobem mírovým, tedy jinak než zbraněmi, sankcemi a vzájemnými ultimáty tak, jak tomu bylo do konce 2. světové války.

Pro úspěch je potřeba mistrně ovládat jemné finesy diplomacie. A vědět nejen co nechci, ale také co chci. A kdy je čas obchodovat a kdy ustoupit. Takový ústup by se dal doma prodat jako strategický přesun do předem připravených pozic.

Ale abych jen nekritizoval, přidám na závěr jeden úspěch české unijní politiky. Zatím naše vláda a diplomacie drží jednotnou linii se svými partnery v otázce vyjednávání o podmínkách brexitu.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme