Čtyřdenní pracovní týden je dobrý pro všechny, včetně klimatu

Začátkem června ve Velké Británii pro více než tři tisícovky zaměstnanců a zaměstnankyň ve zhruba 70 firmách začal pozoruhodný experiment: následujících šest měsíců budou za plnou mzdu pracovat pouze čtyři dny v týdnu.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Změny v zákoníku práce.

Začátkem června ve Velké Británii začal pro více než 3000 zaměstnanců a zaměstnankyň ve zhruba 70 firmách pozoruhodný experiment (ilustrační foto) | Zdroj: Shutterstock

Podle jeho iniciátorů jde hlavně o reakci na pozměněné požadavky pracujících po pandemii, kdy měli mnozí možnost pracovat méně či díky home officu alespoň flexibilněji a do budoucna už nejsou ochotní se toho zase vzdát.

Zároveň si i zaměstnavatelé vyzkoušeli, že to vlastně nemusí představovat jakýkoli problém, ba dokonce možná naopak.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Smejkalová: Čtyřdenní pracovní týden je dobrý pro všechny – včetně klimatu

Výhody kratší pracovní doby bez zkráceného příjmu pro zaměstnané jsou nasnadě: mají víc času na všechny další oblasti svého života, aniž by se museli rozhodovat, zda si mohou finančně dovolit regulérní zkrácení úvazku.

Že se nyní na tyto oblasti od aktivit s rodinou a přáteli přes pěstování koníčků až po různé typy angažování se pro společnost času zoufale nedostává, a to zejména lidem s malými dětmi, není žádné tajemství.

Tradovaná představa toho, že člověk prací tráví ve všední den osm hodin a zbytek se napůl dělí mezi odpočinek a spánek, je ve skutečnosti iluzorní.

I pokud se nás zrovna netýkají poměrně obvyklé přesčasy či delší směny, zaberou velkou část dne v teorii vyhrazené odpočinku buď činnosti přímo s prací spojené, jako je ranní vypravování se a dojíždění, nebo obstarávání běžného chodu života a domácnosti jako nákupy, vaření a úklid.

Na to častokrát padne dokonce i podstatná část víkendu. Získat každý týden den volna navíc by tak znamenalo zvýšení pravděpodobnosti, že se člověk k nějakému odpočinku, který by si to označení zasloužil, vůbec dostane.

Význam v boji s klimatickou změnou

Prospěch opatření, které se nyní v rámci zatím největšího pokusu vůbec ve Velké Británii testuje, však zřejmě daleko přesahuje bezprostřední zlepšení kvality života jednotlivců.

Již před současnou drahotou a nedostatkem pohonných hmot a energií se hovořilo o významu v boji s klimatickou změnou – lidé by méně dojížděli a zapínali a vypínali různé přístroje, které k práci potřebují.

V aktuální situaci se tento benefit jeví ještě podstatnější a je také argumentem ve prospěch čtyřdenního pracovního týdne ve srovnání s jinými modely zkracování pracovní doby, například na šestihodinovou pět dní v týdnu.

Profitovat by ale nakonec mohli překvapivě i zaměstnavatelé. Ve Velké Británii se bude testovat také domněnka, že jsou pracující při čtyřdenním pracovním týdnu nejen spokojenější a méně nemocní, ale že toho nakonec zvládnou odpracovat stejně, ne-li dokonce více, a zaměstnavatelům tak nevznikají dodatečné náklady.

Panuje totiž podezření, že čtyřicet hodin týdně v plném nasazení ve skutečnosti stejně nikdo nepracuje, a ani nemůže, jak při fyzicky, tak mentálně náročné práci to prostě zřejmě vůbec není v lidských silách.

Při kratší pracovní době jsou lidé naopak odpočinutější, motivovanější a mají důvod čas v práci trávit efektivněji.

Blahodárné působení

Mnozí komentátoři jsou si již nyní jistí, že argumentů pro čtyřdenní pracovní týden je tolik, že je jeho zavedení v horizontu několika let až jedné dekády v podstatě nevyhnutelné. Odpovídající požadavek se koneckonců také stále častěji objevuje i v politických programech různě po Evropě, v Česku ho zatím prosazují hlavně odbory.

Island otestoval čtyřdenní pracovní týden. Experiment byl úspěšný, řada podniků na něj přistoupila

Číst článek

Pro Velkou Británii budeme mít každopádně za nějakou dobu k dispozici zhodnocení experimentu od několika prestižních univerzit, mimo jiné té v Oxfordu a Cambridgi.

Zároveň platí, že podobné velké společenské změny ve vší své komplexitě dopředu na malém vzorku nasimulovat nejdou, protože teprve jejich dlouhodobější uplatňování v celé společnosti povede k proměně vzorců chování lidí i odpovídající adaptaci na úrovni podniků i celého hospodářství.

Nakonec tak nutně půjde o rozhodnutí politické – chceme, aby lidé pracovali méně, a případné s tím spojené problémy prostě budeme řešit, jak se budou objevovat?

V současné situaci plné frustrace, nejistoty a neradostných vyhlídek by každopádně naděje na takové podstatné zlepšení kvality života mohla na společnost působit blahodárně.

Autorka je politoložka

Kateřina Smejkalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme