Hokejové mámy

Když jsem byl školou povinný chlapec, máma se mě vždycky ptala, jestli mám s sebou svačinu. Uklízela po mně rozházené věci v pokoji, prala mi, prostě se o mě starala. Přišlo mi to naprosto normální.

Komentář Kodaň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Radost českých hokejistů po vstřeleném gólu | Zdroj: ČTK

Co všechno tohle lítání kolem potomstva obnáší, jsem si uvědomil, až když jsem se sám dostal do stejné pozice (tedy spíš při pozorování manželky). Až tehdy jsem si téhle starostlivosti mojí maminky začal vážit.

Hokejisté mají v šatně také takové mámy, jsou jimi kustodi.

Když pozoruji, jak opečovávají každého člena týmu. Jak každému vše v šatně srovnají, vysuší, nabrousí, opraví a jak mají pro každého tatranku, čokoládičku či kyselou okurku (podle chuti). Napadá mě opravdu přirovnání ke starostlivým mámám.

Mě ale občas máma vyhubovala, občas byla právem naštvaná na zlobivé dítko. To kustodi jsou pořád dobře naladěni, a to jsou na nohou kolem hráčů a trenérů 20 hodin denně. Oni jsou první v hale a poslední odcházejí. Unavení, ale pořád s úsměvem na tváři.

Kromě tahání těžkých beden, připravování výstrojí a občerstvení se navíc starají o dobrou náladu v kabině. Bez ní by se hokejistům nehrálo dobře. Právě kustodi jsou tak podle mě základní stavebním kamenem úspěchu.

Ať se ptám na Zdeňka Šmída, Petra nebo Filipa Ondráčkovy kohokoli z hráčů či trenérů, všichni o nich mluví v superlativech. A tady je ten rozdíl. Ti kluci si těžké práce svých hokejových maminek váží už teď. Moc dobře vědí, že bez nich by to prostě nešlo.

Sláva jim!!!!

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme