Pokrok nezastavíš, ale přijde mi, že ve sportu se stále víc něco měří a počítá. V Salzburgu v hokejové akademii říkal pan doktor Klein, jak třeba patnáctiletým berou ve fabrice na hráče krev během tréninku z ušního boltce, aby měli přehled, jak tělo pracuje. Vedle v místnosti zase sedí teenager, kouká do monitoru, na kterém jsou černé tečky na bílém pozadí. Test, jestli už může po otřesu mozku zpátky na led.

Jasně, zdraví především, ale ta představa doktora na ledě… Ostatně něco podobného jsem viděl ve Filadelfii v tréninkovém centru Flyers, kde Jakub Voráček vypadal s maskou víc jako hasič než sportovec.

Corsuj!

Taky se počítá takzvané Corsi. V hokeji. Není to složité, ale obejdete se bez vysvětlení. Pak se z informací utvoří něco, co připomíná graf, a v něm jsou puntíky se jmény. Samozřejmě že to jakousi vypovídací hodnotu má. I když si to někteří nemyslí. Třeba Drahomír Kadlec, mistr světa z Vídně 1996: „Je to k ničemu,“ cituji jemnější a slušnou variantu.  Za něj corsi nebylo – a i kdyby bylo, jak by se dala spočítat krásnost přihrávky ve čtvrtfinále proti Německu na hůl Roberta Reichela? Víte, který gól myslím?

Pro ukázku jsem chtěl stáhnout nějakou fotku onoho výstupu. Zadal jsem tedy ‚corsi graf‘ a vyskočilo na mě toto.

Takhle nějak to vypadá. Ale měřit tohle v ženském florbalu? Dámám z Vítkovic a Chodova se omlouvám, ale opravdu tohle někdo měří? Proč? Ale co – stejně je to kulatý. A děrovaný. A golman klečí.

Já zase nejsem úplně ‚pruďas‘, rozumím pokroku, to jo, ale někdy mě touha všechno spočítat trochu rozčiluje. Ano, je to něco, co sport posouvá. Ale někdy by v tomhle ohledu – podle mého – neuškodilo ubrat.

A když to jde tak dopředu a všechno měříme a zlepšujeme se, řeknu vám, kdo drží mezi ženami světový rekord v běhu na 800 metrů.

Jarmila Kratochvílová.

Z roku 1983.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít