Oblíbená disneyovka se ve verzi s Emmou Watsonovou v hlavní roli a hlasovou podporou velkých hereckých jmen snaží dodat animované klasice něco navíc. Podstatně přitom překračuje limit své zábavnosti a zbytečně se chvástá skromnými úspěchy. Neuvědomuje si přitom, že na nesedící playback už není po La La Landu nikdo zvědavý.

Tento článek je více než rok starý.

12:48 16. března 2017 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V roce 1991 se Kráska a zvíře stala prvním animovaným filmem nominovaným do kategorie nejlepších snímků na Oscarech. Nevyhrála sice, ale odnesla si cenu za hudbu a originální píseň. Podle Amerického filmového institutu se příběh o nenadálé lásce mezi sečtělou dívkou a zakletým princem navíc řadí mezi 10 nejlepších animovaných snímků historie. Nabízí se proto logicky otázka, jestli vůbec bylo potřeba látku znovu oprašovat.

Kong: Ostrov lebek unudí už úvodními titulky. Zbytek je rozšířený trailer a kýčovitá vata

Číst článek

Nová hraná verze Krásky a zvířete totiž není adaptací francouzské pohádky z 18. století, ale remakem, nebo dokonce často do jednotlivých záběrů přesnou kopií disneyovské animace. Tvůrci se přitom příliš netajili tím, že využili časového odstupu a vzali si k srdci výtky a připomínky, které se na vrub původního filmu sesypaly. Vysvětlí se tak například, proč všichni zapomněli na existenci honosného paláce uprostřed lesů, a naznačí, že Gastonova pravá ruka Le Fou (Josh Gad) není pouze přehnaně afektovaný, ale rovnou gay.

Právě Le Fouovo „vyoutování“ zvedlo nepřiměřeně velkou vlnu reakcí. Disney se veřejně plácal po rameni za svou progresivnost, zatímco Rusko zvedlo přístupnost filmu na 16+ a Malajsie usilovala rovnou o vystřižení avizované „otevřeně gay scény“. Ve skutečnosti jde ale o zhruba dvouvteřinový záběr, který není ani šokující, ani kdovíjak explicitně potvrzující Le Fouovu náchylnost k mužům. Ačkoli i pouhý příznak homosexuality je pro některé očividně neskousnutelným.

Je to stejně zvláštní kritika, obzvlášť když si vezmeme, že se v tom samém příběhu dívka zamiluje do svého věznitele, který má navíc ne zrovna graficky vydařenou tvář netvora. Snad jen krátká montáž o jejich postupném sbližování a fakt, že Belle musela na zámku strávit asi týden, nahrávají tomu, že nejde o stockholmský syndrom.

Co se tedy týče skutečné progrese, ta je nejvíc viditelná v charakterizaci Belle v podání Emmy Watsonové. Belle převzala otcovu vynalézavou povahu a zdá se, že jediné, co jí brání ve spokojeném životě, jsou primitivní a závistiví obyvatelé jejich malé vesnice a neutěšený stav místní knihovny. Její odlišnost snímek naneštěstí srovnává s fyzickou odlišností Zvířete, kterou ale na rozdíl od Belle zapříčinily jeho negativní vlastnosti.

Ve zbytku se pak zpívá. Známé písně i skladby vystřižené z původního filmu, vesele i smutně, ale především častokrát o ničem a příliš dlouho. Odpůrci filmového zpívání se navíc musí vypořádat s faktem, že zpěv postavám mnohdy nesedí do pusy a zvlášť v davových scénách chybí přehlednost či náznak choreografie. Přidáním nových písní se navíc stopáž protáhne na lehce neúnosných 130 minut, při kterých si i otrlejší musí říkat, že přeci vědí, jak to skončí, ale děj se k tomu stále nějak nemá.

K nejlepším okamžikům celé Krásky a zvířete pak patří závěrečné odhalení, že se za trikovým obživlým nábytkem skrývaly herecké jedničky typu Emmy Thompsonové, Ewana McGregora nebo Iana McKellena.

 

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít