Daniel Smith se svým projektem Danielson vydal novou desku The Best of Gloucester County. Opět nabízí hravé křesťanské písničkaření.

13:00 10. března 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Je to už pět let, co vyšlo ceněné album Ships, a uteklo to jako voda. Daniel Smith objel půl světa se svojí praštěnou verzí křesťanského indiefolku a nyní už je snad konečně oficiální informací, že kdyby Sufjan Stevens měl hudební sourozence, byl by Daniel dozajista jeho méně zvladatelným bratrem. Na nové desce The Best of Gloucester County, na které samozřejmě Sufjan hraje, stejně jako další známí Jens Lekman, Emil Nikolaisen ze Serena-Maneesh, Chris Cohen z Cryptacize a Mark Shippy z US Maple, už ale Daniel Smith pod hlavičkou Danielson předvádí trochu něco jiného, než co se čekalo.

Nešponuje už svůj vokál do pitvořící se fistule tak často, nevypomáhá si tolik ve skladbách disonancemi a ústřely. Skoro by se chtělo říci, že zestárl a zmoudřel, však ona se taky jedna z písniček jmenuje Grow Up. I když teď právě jsme u kořene věci. Ona totiž i ta písnička spíš vypráví o jednom ze základních Ježíšových výroků, který zní, že když nebudeme jako děti, nemůžeme vejít do Božího království. Takže chtít vyrůst, nebo ne? Toť otázka. Až doopravdy vyrosteme, bude se nám líbit, co se z nás stalo?

Ani Daniel Smith nepřináší definitivní odpověď. Jeho sveřepé odmítání chovat se jako normální dospělý se ale na deskách mění ve snahu uchovat si z dětství to cenné – což je pro písničkáře především radost a hravost. Kořeny Smithova hudebního počínání pořád tkví hluboko v tradici dětských křesťanských písniček pro nedělní školy – se vším dobrým i špatným, co k tomu patří.

Na desce The Best of Gloucester County ovšem vylézá na povrch spíš to dobré. Instrumentace sice není tak stevensovsky rozkošatělá jako na předchozím albu Ships, to ovšem neznamená strohost. Všeho je tak akorát, aby vynikl text, místy o dost přemýšlivější než v dobách, kdy autor šaškoval v domovech důchodců převlečený za jabloň ze zahrady Eden. A kdyby to nebylo v českém kulturním prostředí směšné, řekl bych, že se na desce najdou dva tři vyložené rádiohity.

Takhle se ale mohu trochu dětsky zasnít, že jednou v nebi budou Danielson hrát velký koncert pouze pro děti a já se tam zkusím propašovat načerno.

Petr Wagner Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít