tUnE-yArDs - niterná hudba ze zmuchlaného CD
Američanka Merrill Garbu alias tUnE-yArDs je na hudební scéně úplně novým hráčem. Svůj debut BiRd-BrAiNs si nejdříve vydala vlastním nákladem a nabízí ho na svých stránkách ke stažení za cenu, kterou si sami zvolíte. Díky kvalitě, kterou deska vysoce převyšuje netlabelový standard, se albu v současné době dostává větší publicity a taky vydání u prestižního vydavatelství 4AD.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Debutová deska tUnE-yArDs je určitě černou můrou všech nelegálních stahovačů. I když pirát stáhne sebelepší mp3ku, stejně se na něj vybafne sound v mnoha ohledech velmi nekorektní. Lo-fi sežvejkaný, jak z nejohranější zamotané kazety, s nástroji v nesprávných poměrech a především neustále přebuzený a zkreslený, a to především v rytmické části. Jenže i když si koupíte pěkně červenobíle pruhovaný, pečlivě lisovaný originál, moc si nepomůžete. Američanka Merrill Garbus, která za projektem tUnE-yArDs stojí, má totiž tento způsob vidění světa, daleko od audiofilních standardů, ráda.
Zatímco se studiové nahrávací techniky v dnešní době běžnému hudebníkovi vzdalují, tak vedle tohoto "elitářského" proudu také bokem vybublal pramínek autorů, kteří se rozběhli hlavou proti této naleštěné zdi. Je pravda, že mnozí z nich svým audio kutilstvím zakrývají autorskou bezradnost, u tUnE-yArDs jde ale evidentně o ideové přesvědčení. Na svoji první desku BiRd-BrAiNs totiž slečna Garbus naskládala indie hitovky, které se pohybují někde mezi zbluesovatělým hiphoperem Beckem, Bobem Logem III a jemnějším raráškovstvím Psapp a Coco Rosie.
Singl Sunrise, který desku předznamenává a který už delší dobu rotuje ve vysílání Radia Wave, trochu klame tělem. Je na první poslech přístupný, maximálně melodický a až na uši rvoucí kopák v druhé polovině skladby taky zvukově korektní. To v kousku Jumping Jack je naopak zmršeno téměř všechno. Vokály, samply i linky živých nástrojů, které Merrill ráda nahrává na telefonní záznamník nebo i na další netradiční záznamové zařízení. DIY estetika a sharewave zvukové programy sežvýkaly zvuk i u dalších pochroumaných písniček s vlivy r'n'b, reggae, world music z Afriky i čistým popem a niterným folkem, jak žvýkačku, kterou pak tUnE-yArDs pomyslně nalepí mastným prstem na stříbrný kotouček CD nosiče.
Co je na tUnE-yArDs zajímavé, je právě onen freak přístup, kterým Merrill upravuje celkem přístupné popové nápady a ulítlé samply do lo-fi novotvaru, a který po několikátém poslechu prozradí prosté popové a folkové srdce autorky. Pokud se tedy s deskou setkáte, nepropadejte po primárním seznámení panice a nechte ji druhým a třetím poslechem proniknout blíže k tělu. Teprve potom zjistíte, že se jedná pouze o důmyslněji maskovaný mainstream, který má rozhodně něco do sebe.
