Básník ticha Pavel Zajíček
Básník a frontman legendární undergroundové skupiny DG 307 Pavel Zajíček se před časem představil ve společném hudebním projektu s The Richie Succes. V nedávné době vydal i básnickou sbírku Všechno je úplně jinak... Přečetl ji a zhodnotil náš redaktor Patr Ferenc.
Pavel Zajíček je básník, který se opakovaně snaží pochopit a artikulovat svůj vnitřní svět. Celý život tak svádí sisyfovský boj o vyslovení nevyslovitelného. Jeho poezii, zhudebňovanou i vydávanou knižně, by bylo možné označit za deníkovou. Chiliastické, apokalyptické kazatelství raných DG 307 je minulostí a Zajíček se stal básníkem ticha.
Sbírka Všechno je úplně jinak… se skládá ze sto padesáti kratších textů, v nichž Zajíček posté ohledává své pocity a myšlenky a snaží se je dát do souvislosti s tím, co jej obklopuje. Jako obvykle k tomu používá svá v uvozovkách klíčová, archetypální slova, která ve sbírce ale nevyznívají jako nepřekonatelné monumenty nýbrž jako intimní opora. Zajíček podobná slova prociťuje a píše už tolik let, že se s těmito napůl nápověďmi a napůl šiframi dokonale sžil a často je používá téměř jako heslovité poznámky.
Cesta.
Mýtus cesty.
Pohyb.
Či ustrnutí.
Mluvit skrze obrazy.
Mefistofeles.
Vnitřní upřímnost.
Pálení myšlenek.
Beze slov.
Goethe.
Goethe je jen jedním z mrtvých básníků, kteří jsou v knize přítomni. Několik čísel sbírky je inspirováno Shakesperovými sonety. Prvním veršem takového textu je pak číslo sonetu, ostatní verše jsou krátkým komentářem k Shakespearově básni. Když si ji vyhledáte, básníci zahájí dialog klenoucí se přes propast čtyř století.
Na jiných místech je Zajíček konkrétnější, například v básních reflektujících konec milostného vztahu, nemožnost další vzájemné komunikace a vyrovnávání se s tím vším. Zdá se mi, že coby básník lásky Zajíček není zcela doceněn.
Ani nevím, jak vypadáš.
Ani si tě nedokážu představit.
Ani nevím, jak voníš.
Ani si nepamatuju tvoje výkřiky.
Ani neznám tvoje nahé pohyby.
Ani neslyším tvoje slova.
Ani necítím tvoji jemnost.
Nejsi!
Pracoval jsem dlouho na zapomnění.
Určitým zprůzračněním a ukotvením celé sbírky na pevné zemi je několik záznamů, jejichž téma a příběh se neskrývají za kódy a jsou vysloveny zcela konkrétně. Zajíček píše o přerušení provozu na lince metra A z důvodu pádu osoby do kolejiště, reaguje na zprávy o sčítání bezdomovců nebo anekdoticky vzpomíná na jednu noc v Olomouci.
POSLECHNĚTE SI TAKÉ: Rozhovor o hudební tvorbě Pavla Zajíčka
Sbírka Všechno je úplně jinak… není pro Pavla Zajíčka ničím netypická. Zajíček v ní pokračuje ve svém hledání světa v zrnku písku (tak ostatně nazval jednu svou prozaickou knihu) a jeho úsilí stále dokáže fascinovat.
