Devět milionů Syřanů je na útěku. Jejich situace je často bezvýchodná
Před třemi lety, v pátek 25. dubna 2011, oblehla demonstranty ve městě Der'á na jihu Sýrie armáda. Byla to první velká vojenská akce režimu Bašára Asada proti opozičním protestům. Boje pak vyhnaly z domovů během následujících tří let devět milionů lidí, tedy téměř polovinu syrské populace. Za hranicemi našli Syřané útočiště především v sousedním Libanonu, Turecku a Jordánsku. Asi 300 tisíc uprchlíků ale odešlo i do Egypta.
„Syřané v Egyptě zažívají opravdový útisk. Já jsem jedním z těch, kteří se tu stali obětí únosu. Támhle na rohu zastavilo auto, řekli, nastup si, pak mě natlačili dovnitř a zavázali mi oči. Tři dny jsem nevěděl, kde jsem, nakonec mě pustili za výkupné 25 tisíc dolarů. Tahle země je děsivá," stěžuje si pětačtyřicetiletý Ahmad původem z Damašku.
Na okraji egyptské Gízy teď provozuje restauraci s rychlým občerstvením. Hned vedle má jeho bratr Omar cukrárnu. „Bráchu drželi v Sýrii ve vězení tři měsíce. Já jsem zaplatil 20 tisíc dolarů, aby mě pustili. Ty peníze šly syrskému režimu," vypráví Ahmad události těsně před cestou do Egypta. Jeho bratr mi ukazuje jizvy po pálení cigaretami.
Ahmad měl na historickém damašském trhu súk al-Hamídíja prosperující obchod s nábytkem. Když se dostal do křížku s režimem, všechno prodal a odletěl do Egypta.
Tady mu ale podnikání moc štěstí nepřineslo. Zločinci si ho vyhlédli s tím, že jako majitel restaurace má peníze a že jako uprchlík ze Sýrie je v Egyptě naprosto bezbranný. Na policii nešel.
„Vyhrožovali mi, že když půjdu na policii, zabijí mě. A já tu mám s sebou své staré rodiče, manželku a děti. Bojím se o ně," přiznává Ahmad a naznačuje, že tito zločinci a únosci mají vazby na místní politiky.
‚Vycestovat zase jinam‘
Stěžuje si také, že od loňského léta obviňují egyptské úřady Syřany z podpory Muslimského bratrstva a snaží se jim pobyt v zemi všemožně zkomplikovat.
„Je to tu pro nás nesnesitelné. A my nevíme, jestli se vrátíme do Sýrie za dva roky, za tři, za deset či za dvacet. Syrský režim je silný a zřejmě nepadne. Utekli jsme před Bašárem Asadem, abychom se stali kořistí egyptských lupičů. Poslední dobou si říkám, jestli není lepší zemřít doma v Sýrii než tady v cizí zemi. Situace je zoufalá," běduje Ahmad.
Jediné východisko vidí ve vycestování do jiné země, nic reálného ho ale nenapadá. „Musím odtud odejít, pořád jen platím výpalné. Půjdu kamkoliv, kde se budu cítit jako člověk," říká.
"Peníze mám, nebudu nikomu na obtíž, je mi 45, dělat můžu cokoliv. Když prodám restauraci, prodám, když ne, nechám ji tu, ale odtud musím odjet, tohle tady nevydržím. Podívej, o kolik jsem zhubnul a jak jsem zešedivěl od té doby, co jsem přijel do Egypta," naznačuje mi své původní proporce majitel restaurace Ahmad.
