Policista z Lipníka nad Bečvou, který vynesl dítě z hořícího domu, získal medaili za statečnost
Vojtěch Školudík dnes dostal medaili za statečnost. Policejní prezident tak ocenil jeho pohotovost a odvahu, kterou prokázal před pár týdny u požáru bytovky na Přerovsku. V noci před Velikonocemi ze zakouřeného bytu na poslední chvíli vynesl osmiletého chlapce. Šestadvacetiletý policista z Lipníka nad Bečvou se při tom sám nadýchal jedovatého kouře. Za hrdinu se ale nepokládá, prý by to udělal každý člověk.
Stalo se to krátce před Velikonocemi. Nad ránem vyhnal z domovů obyvatele bytovky ve Staměřicích na Přerovsku obrovský požár.
„Asi o půl druhé ráno na mě začal tchán bouchat, ať mu podávám kýble s vodou, že hoří. A už se valil strašný dým. Ani jsem nevěděla, kde přesně hoří. Přišli policisté, že musíme opustit dům, a hasiči už tu byli vlastně taky,“ vzpomíná Radka Herenčáková.
A tady do děje vstupuje strážmistr Vojtěch Školudík.
„Na místo jsme vyjeli. Před domem jsme viděli nějaké lidi. Paní říkala, že nahoře by měl být její vnuk. Tak jsme šli do bytovky nahoru s kolegou, zkoušeli jsme byt projít. Zatím jsme kluka nenašli,“ vypráví Vojtěch Školudík a pokračuje:
„Na místě hořela jedna místnost, kde nebylo vůbec vidět. Druhá místnost byla kompletně zadýmená. Chlapec nevolal, bylo slyšet jenom, jak hlasitě dýchá a možná se snaží volat, ale bylo to také nepatrné v tom.“
Šestadvacetiletý policista nezaváhal ani vteřinu a začal prohledávat jednotlivé pokoje. Na rozmýšlení nebyl čas. V zadýmené místnosti ležel na posteli chlapec. „Od pusy mu šla černá pěna, tak jsem ho vzal a šli jsme ven,“ popisuje klíčový moment zachránce, podle kterého by se velké procento lidí stejně jako on v takové situaci nerozmýšlelo.
Osmiletého chlapce převezli do nemocnice. Dnes už je v pořádku. „Jsem hlavně ráda, že to přežil. Sice se mu zhoršilo astma, ale je v pořádku a žije,“ říká jeho teta Radka Herenčáková.
Jedovatého kouře se nadýchal i chlapcův záchrance, a tak pár dnů strávil v pracovní neschopnosti. Podle jeho soudu to bylo zejména z preventivních důvodů, aby v kouřem oslabených plících nepropuklo nějaké onemocnění. Hrdinou se ale policista necítí a svůj čin bere jako samozřejmost.
„Nevidím v tom nic mimořádného. Mám z toho ohromnou radost. Jsem hlavně rád, že jsem tomu klukovi pomohl,“ uzavírá skromně Vojtěch Školudík.
