Kniha Zmizelá věda popisuje příběhy badatelů, jejichž kariéru zničila válka
Česká věda přišla během druhé světové války o významné génie. Nacisté v českých zemích důsledně pronásledovali výzkumníky s židovským původem, kteří patřili ve svých oborech mezi špičky. Mnoho z nich spáchalo sebevraždu nebo skončilo v koncentračních táborech. Kniha Zmizelá věda, kterou dnes představil Ústav pro soudobé dějiny, mapuje příběhy čtyřiceti šesti osobností.
„Nevidím možnost, abych se ctí žil ve své vlasti, odcházím dobrovolně na onen svět, prose Boha, aby mi odpustil,“ napsal na rozloučenou 24. září 1940 historik Bedřich Mendl, který zemřel o čtyři dny později v pražské Všeobecné nemocnici na otravu Veronalem.
Sebevraždu ve stejných letech spáchalo dalších šest vědců, osmnáct zahynulo v ghettech Terezín a Lodž a dvacet v koncentračních táborech.
„To byli lidé zaskočení vývojem událostí a neuměli si tu poníženou polohou, do které se dostávali, nějakým způsobem srovnat se svým svědomím,“ říká na adresu těch, co si sáhli na život, Antonín Kostlán z Ústavu pro soudobé dějiny.
„Hned za tím od roku 1941 vidíme první vlnu lidí, kteří jsou odvážení do ghett,“ dodává historik, spoluautor knihy Zmizelá věda – unikátního biografického slovníku vědců z Čech a Moravy.
Čtyřicet šest portrétů zachycuje život a vědecký přínos docentů a vysokoškolských profesorů, kteří zemřeli během druhé světové války kvůli svým postojům či židovskému původu.
„To, že tito lidé zemřeli, bylo jen malou součástí té velké rány, která tehdy byla ve hře. Protože velká spousta dalších lidí ještě odešla do exilu a už se nikdy nevrátila, šlo opět o významné vědce. Řada z nich se vrátila z koncentračních táborů, ale už jim nebyla dána nějaká další možnost uplatnění,“ popisuje Kostlán.
Mezi vybranými výzkumníky převažují osobnosti z lékařských věd, ale nejsou to jen oni. Autoři prý vybírali mezi velmi zajímavými osobnostmi.
„Můžeme zmínit například zoologa a cestovatele Jiřího Bauma, který byl vlastně takovým předchůdcem Hanzelky a Zikmunda. Ten se vrátil narychlo do své vlasti v březnu 1939 z Afriky, protože chtěl být svému národu nablízku. Ten se pak vlastně nikdy ven nedostal, stal se členem odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme a později byl zavražděn v Polsku,“ dodává Kostlán.
V odbojové skupině Petiční výbor Věrni zůstaneme byl také filosof Josef Fischer, kterého nacisté popravili.
Smutný konec čekal i na lékaře a farmakologa Emila Starkensteina, profesora pražské Německé univerzity. Lev pražských společenských salónů a milovník rychlých aut se snažil utéct do exilu, nedostal se však dál než do Nizozemska a nakonec zemřel v koncentračním táboře Mauthausen.
Kniha vychází zatím v angličtině, připravuje se český překlad a také pokračování, jak doplňuje další z autorů Michal Šimůnek. „V tom pokračování bychom se chtěli věnovat spíše analyticky té okupační nebo nacistické personální politice,“ podotýká Šimůnek.
Autoři uvažují i o elektronické verzi publikace.
